Reakce režimu
Reakce režimu na Chartu 77 se neomezila jen na stíhání a perzekuci jednotlivých chartistů. Charta 77 odstartovala celostátní kampaň, jejímž účelem měla být diskreditace kritiků režimu. Jako štítproti kritikům politických a společenských poměrů si režim vybral umělce a další představitele kulturní scény (často bývalé kolegy některých disidentů z divadel ap.). Ideový základ antikampaně představuje článek Rudého práva z 13. ledna 1977 “Ztroskotanci a samozvanci”, který Chartu 77 řadí mezi “další kontrarevoluční pamflety” a vytváří přímou linku mezi “reakcionáři” z let 1948, 1968 a 1977. Tento základní příběh o “rozvracečích socialistických pořádků” pak podpořila další média – například karikatury v satirickém časopise Dikobraz. Vrcholem kampaně se pak stalo “Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru”, jež za přítomnosti tehdejších uměleckých špiček 28. ledna v Národním divadle přečetla Jiřina Švorcová. Text provolání se odvolává především na mírové poselství socialistického bloku (který je podle autorů textu tím pravým místem, kde se naplňují závazky helsinské konference). Naopak chartisty nepřímo označuje za zrádce a rozvraceče. Provolání získalo masovou podporu umělců, kteří byli postaveni před nelehké dilema – v němž se svářily morální postoje s obavami před možnými represemi a strachem o možnost dále oficiálně tvořit.
