Období stability Anticharta

Provolání uměleckých svazů

Otázky Komentář Zdroj

  1. Popište setkání a jeho atmosféru - kde se odehrává a proč právě tam?
  2. Nyní se zaměřte na komentář. Co říká o roli kultury? Jak kritizuje prohlášení Charty 77?
  3. Zapište si základní body příběhu, který komentář vypráví. Na co setkání v Národním divadle navazuje?
  4. V čem podle komentáře spočívá jednota umělců? Kdo mohou být zmiňovaní „nejzarytější” odpůrci?
  5. Proč KSČ využila v diskreditační kampani proti Chartě právě umělce? Proč se centrální akt kampaně odehrál v budově Národního divadla?
  6. Proč shromáždění v Národním divadle přenášela televize? Jaké záběry kameraman použil a s jakým cílem?

V lednu 1977, krátce po zveřejnění textu Charty 77 v zahraničním tisku, připravila strana a vláda v socialistickém Československu rozsáhlou protiakci. Tato mediální kampaň proti Chartě vyvrcholila 28. ledna 1977 shromážděním známých umělců symbolicky v budově Národního divadla. Většinu provolání i komentáře k ukázce tvoří nikoliv odsouzení Charty, ale manifestace podpory politice vlády a komunistické strany. Herečka Jiřina Švorcová zde přečetla provolání uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které Chartu nepřímo odsoudilo a označilo tehdejší režim za ideální pro tvůrčí uměleckou práci (zejména kvůli stabilitě v kontrastu s rokem 1968).
Setkání přenášela Československá televize. V tisku (zejména v Rudém právu) následně vycházely seznamy signatářů provolání (pro něž se vžilo označení Anticharta) z řad herců, spisovatelů, výtvarných umělců i populárních zpěváků. Režim vsadil na efekt tohoto odsouzení. Právě tváře známých a oblíbených herců a zpěváků měly zajistit, aby se z Charty nestalo hnutí, jež by překročilo úzké hranice disidentských kruhů. V ukázce je zabírán hlavní sál Národního divadla, důraz je kladen na reprezentativnost shromáždění. Kamera opakovaně zabírá známé herecké osobnosti, aby tak demonstrovala jejich podporu vládní a stranické politice. Ukázku můžeme využít k reflexi represivní politiky normalizační KSČ, která kromě přímého postihu chartistů zapojila i ideologickou kampaň založenou na společenském odsouzení disidentů.

Celostátní shromáždění kulturní fronty v Národním divadle (1977, přímý přenos ČST)

Televizní záznam ze setkání 28. ledna 1977 byl vrcholem mediálního i politického tlaku proti Chartě 77. Do Národního divadla byli sezváni známí českoslovenští umělci, Jiřina Švorcová tu přednesla prohlášení Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu, které potom účastníci, opět za přítomnosti kamer, podepisovali. Účast známých osobností a jejich podepisování jinak názorově prázdného dokumentu měly dodat legitimitu boji režimu proti disentu v očích široké veřejnosti. Význam prohlášení tak zůstává především symbolický (že tento symbol byl pochopen, dokazuje, že se mu všeobecně říká Anticharta, i když Charta 77 v něm není výslovně zmíněna) a disciplinační – vyhnout se účasti na shromáždění a podpisu znamenalo ohrozit kariéru vlastní i širší rodiny.

Období stability Anticharta