Publikační činnost
Lektoři oddělení vzdělávání pracují na vzdělávacích aplikacích, metodických příručkách, metodických posterech a monografiích, které propojují historická témata s didaktikou dějepisu. Publikují také v řadě odborných časopisů a sborníků.
Metodické příručky Případové studie
- NAJBERT, Jaroslav: Na cestě k historické gramotnosti: jak učit o tzv. železné oponě. In: LOZOVIUKOVÁ, Kateřina – PAŽOUT, Jaroslav (eds.): Život na československých hranicích a jejich překračování v letech 1945–1989, ÚSTR–TUL, Praha 2017, 236–262
Studie nabízí ve výuce ověřené náměty, jak aplikovat anglosaské koncepty historického myšlení do výuky tématu tzv. železné opony. Dochází k závěru, že zahraniční přístupy k rozvíjení historické gramotnosti mohou vhodným způsobem doplnit současné české kurikulární pojetí dějepisu. Inspirativní je zejména důraz na interakci žáků s historickými prameny, badatelské směřování vzdělávacích aktivit i cílená snaha zaujímat k minulosti a pluralitě jejího prožívání podložená hodnotící stanoviska.
- PINKAS, Jaroslav: Hodnoty a hodnocení v dějepise. Historie – Otázky – Problémy. Etika historikova / historického soudu, 2017, roč. 9, č. 2, s. 57–71
Text ukazuje různé přístupy k morálnímu hodnocení minulosti v současné kanadské, britské a německé didaktice dějepisu. Zvláště se zaměřuje na koncept historické empatie, která předpokládá rozlišení dobového a současného hodnotového rámce. Na několika konkrétních případech pak ilustruje stav morálního hodnocení ve výuce soudobých dějin na základních a středních školách.
- PINKAS, Jaroslav: Reprezentace každodennosti tzv. normalizace v didaktické praxi. In: KOPAL, Petr (ed.): Film a dějiny 4. Normalizace, ÚSTR–Casablanca, Praha 2014, s. 585–604
Text analyzuje různá pojetí fenoménu každodennosti v české historiografické produkci, analyzuje a hodnotí jejich silné a slabé stránky a vztahuje tyto koncepty k didaktické praxi. Na konkrétních případech navrhuje srovnání obrazu každodennosti v dobové normalizační produkci a v produkci současné.
- NAJBERT, Jaroslav: Dějepisné narativy normalizace v učebnicích. In: KOPAL, Petr (ed.): Film a dějiny 4. Normalizace, ÚSTR–Casablanca, Praha 2014, s. 605–621
Text vychází z analýzy obrazu tzv. normalizace v učebnicích používaných na základních i středních školách od poloviny 90. let do současnosti. Poukazuje na slabé stránky syntetického výkladu orientovaného na politické dějiny, který se podstatně odlišuje od obrazů minulosti zachycených ve filmové a seriálové tvorbě a v rodinných vyprávěních.
- ČINÁTL, Kamil: Filmová rodina jako místo paměti: didaktické perspektivy. In: KOPAL, Petr (ed.): Film a dějiny 4. Normalizace, ÚSTR–Casablanca, Praha 2014, s. 622–629
První sociální zkušenosti získává většina žáků v rodině. Historické proměny životního stylu a průnik „velkých” dějin do rodiny představují vhodný způsob, jak u žáků podněcovat zájem o dějepis. Článek se zabývá filmovými obrazy rodiny, které lze využít jako vhodný vstup k obdobně zaměřené výuce.
- NAJBERT, Jaroslav: Propaganda jako interpretační hra: využití karikatur ve výuce 50. let. In: PAŽOUT, Jaroslav: Informační boj o Československo / v Československu (1945–1989), TUL–ÚSTR, Praha 2014, s. 192–207
Text na konkrétních námětech přibližuje význam karikatury jako užitečného pramene pro výuku, který učitelům umožňuje volit při práci v hodinách specifické pátrací a interpretační postupy. Karikatura se tak stává aktivním médiem procesu rozvíjení kritického myšlení žáků, který navíc pomáhá rekonstruovat veřejné mínění, politické názory a představy doby, ve které vznikla.
- PINKAS, Jaroslav: Propaganda, škola, normalizace. Didaktické využití normalizační propagandy. In: PAŽOUT, Jaroslav: Informační boj o Československo / v Československu (1945–1989), TUL–ÚSTR, Praha 2014, s. 208–223
Text analyzuje některé postupy normalizační propagandy v audiovizuálních médiích. Všímá si především využití konkrétních motivů (pohraničník, církev, cestování), navrhuje konkrétní postupy pro analýzu, definuje přínosy této analýzy a uvažuje o hodnotovém rámci pro analýzu propagandy ve školním prostředí a limitech její dekonstrukce ve škole.
- PINKAS, Jaroslav: Intelektuál v normalizační propagandě. Proměny obrazů intelektuála a jejich didaktické využití. In: PAŽOUT, Jaroslav: Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945–1989), TUL–ÚSTR, Praha 2013, s. 192–213
Intelektuálové jako sociální skupina byli vždy ze strany komunistického režimu předmětem podezřívání a nedůvěry. Studie analyzuje obraz intelektuála v období normalizace, především ve srovnání s obrazem lékařů a dále s obrazem intelektuálů v současné popkultuře. Zároveň nabízí možnosti, jak tuto analýzu využít ve školní praxi.
- ČINÁTL, Kamil: Národní divadlo jako symbolické centrum paměti. In: PAŽOUT, Jaroslav: Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945–1989), TUL–ÚSTR, Praha 2013, s. 228–233
Paměť představuje v moderní historiografii pojem, který je v jistém napětí k tradičnímu pojetí historie. Škola by měla učit historii, ale měla by se též (dle RVP) věnovat paměti. Jak zapojit paměť do výuky? Článek rozvíjí jeden z možných přístupů. Zaměřuje se na významné místo české kulturní paměti – Národní divadlo.
- PINKAS, Jaroslav: Svazáci a páskové - „jiná" padesátá léta, in: PAŽOUT, Jaroslav (ed.): Každodenní život v Československu 1945/48–1989, TUL–ÚSTR, Praha–Liberec 2015, s. 194–215
Postoje mládeže vůči komunistickému režimu v padesátých letech oscilovaly mezi jeho podporou a aktivním podílem na jeho budování až k jeho odmítání. Většinou se ovšem mládež pohybovala někde mezi těmito póly. Studie popisuje tento prostor, upozorňuje na filmové obrazy, které se k tématu váží a zároveň nabízí konkrétní možnosti jak toto téma uchopit v hodinách dějepisu nebo občanské výchovy.
- ČINÁTL, Kamil: Každodennost perspektivou školních pramenů, in: PAŽOUT, Jaroslav (ed.): Každodenní život v Československu 1945/48–1989, TUL–ÚSTR, Praha–Liberec 2015, s. 216–224
Moderní historickou vědu utvářela řada inovací. Došlo k proměně metod i badatelských otázek, které určují klíčové otázky a problémy historického výzkumu. Dnes již široce přijímanou inovaci představuje studium každodennosti. Nakolik se však tyto proměny historiografie odrazily v pojetí školního dějepisu? Krátká úvaha se pokouší téma každodennosti provázat s dějepisným vzděláváním. Zaměřuje se především na každodenní život ve škole a v rodině. Ukazuje, jak můžeme prostřednictvím analýzy pramenů rozvíjí porozumění pro historickou změnu.
