Možné odpovědi k textu III.

  1. Revoluce není učebnicí představena jako uzavřená událost, která se již odehrála (třeba v únoru 1948, nebo v říjnu 1917), ale jako dlouhodobější proces, který stále pokračuje. Zatím jsme v socialismu, ale čeká nás ještě hodně práce, než se dostaneme do komunismu. Učebnice připouští i kritický pohled na padesátá léta, spojuje je s „nesprávně odsouzenými“, tedy s politickými procesy. Tento sebekritický pohled je nový a odráží specifickou atmosféru šedesátých let, z níž vyroste pokus o reformu socialismu. Kritičnost pohledu se odráží i v tom, že učebnice hovoří o „těžkostech“, které vedly ke zrušení pětiletého plánu.
  2. Učebnice nekritizuje komunistickou ideologii, ale pouze dílčí „nedostatky“, které bylo na cestě ke komunistické společnosti (ideologická vize je tedy stále platná) odstranit. Hlavní odpovědnost za tyto problémy nenese ideologie, ale lidé, kteří ji špatně naplňovali (předseda vlády Široký). Víru v ideologii se učebnice naopak snaží obnovit.
  3. Učebnice spojuje lidský život především s prací, ta je hlavním údělem člověka. Člověk se prací realizuje, práce představuje hlavní smysl jeho života. Dle učebnice záleží přitom hlavně na tom, zda je práce tvůrčí a zajímavá, zda člověka baví, zda není namáhavá a nudná. Komunismus slibuje člověku, že naplní jeho touhu po tvůrčí práci, že odstraní námahu a nudu. Bude se v něm pracovat nikoliv pro obživu, ale pro radost.
  4. Dnes bývá práce jako společenská hodnota spojována především s individuálním úspěchem, řada lidí vidí smysl svého života v kariéře. Podle ukázky o úspěch nejde, práce není spojována s tím, že v rámci konkurenční soutěže vynikne jeden nad druhým, v práci jde o radost, o naplnění. S potěšením pracujeme pro celek společnosti, nikoliv jen pro vlastní obživu. Všichni by měli v tomto smyslu mít stejné možnosti dojít naplnění: mít zajímavou a tvůrčí práci. Takové pojetí práce je ovšem s ohledem na společenskou realitu šedesátých let idealistické a neodráží skutečné starostí občanů Československa: většina z nich pracovala jen pro obživu a trávila i volný čas hmotným zaopatřováním rodiny. Zkuste se zeptat prarodičů, zda vzpomínají na práci jako na tvůrčí a zajímavou činnost.
  5. Učební text sice otevřeně nedefinuje smysl lidské existence, nicméně v podtextu se toto téma objevuje. Je příznakové, že celá řada tradičních hodnot v této souvislosti chybí. Učebnice lidské touhy a hodnoty redukuje na oblast práce, stranou zůstává kupříkladu touha po poznání, po osobním úspěchu, rodinný život, náboženská víra, etické hodnoty aj.
  6. V prvním plánu nejde o reprodukci faktografie. Historických fakt ukázka obsahuje minimum. Dějepisný text hovoří spíše o budoucnosti, než o minulosti, snaží se o výklad minulosti ve vztahu k přítomnému dění. Dějepisu jde o výchovu žáků v duchu komunistické ideologie. Žáci mají pochopit, o co v přítomnosti běží, co mají dělat proto, aby v budoucnu bylo dosaženo komunismu. Učebnice je dokonce v závěru vyzývá, aby se na tomto budování aktivně podíleli. Text se snaží žáky přesvědčit o tom, že komunistická vize společnosti je správná a že má smysl podporovat ty, kteří chtějí takovou vizi naplnit. V tomto ohledu se text pokouší o ideologickou manipulaci, jež překračuje hranice dějepisného vzdělávání směrem k legitimaci postavení KSČ v československé společnosti, k disciplinaci žáků, kteří se dozvídají o tom, že jejich údělem je především „tvůrčí a zajímavá“ práce pod vedením strany.
  7. Text nepoužívá propagandistické postupy a přesvědčovací strategie typické pro ideologický jazyk 50. let (obraz nepřítele, motiv nesmiřitelného zápasu, důraz na kolektivitu „my“ apod.). Rétorika se v tomto ohledu zmírnila, ustoupily agresivní obrazy války, která neskončila, ale stále trvá. Komunistická ideologie je zde prezentována především jako snaha vybudovat lepší svět, hodnota tohoto světa však není ukotvena ve světovém zápase mezi dobrem a zlem, ale nově ve sféře osobní. Příznačně se v textu nebojuje s nepřítelem, ale zápasí o pokrok, bojuje za pravdu, zápasí s rozpory a překážkami. Komunismus chce pro všechny osvobození, tvůrčí a zajímavou práci, volný čas, auta, maso atd. Nebuduje se zde velký „nový svět“ jako v 50. letech, ale slibuje se zlepšení životní úrovně. Proto by se měli i mladí lidé podílet na „nových hrdinstvích v práci“. S ohledem na přesvědčovací tlak se ukázka snaží vyvolat patos historické chvíle, kdy je potřeba se zapojit, hovoří o hrdinství, překážkách a velkých cílech. V podtextu jsou však „malé“ sliby – prostor po vzdělání a společenský vzestup, auta, byty, volná sobota, maso. Na přesvědčivosti textu dodává též kritika vlastních chyb, jež neměla v ideologickém jazyku 50. let místo, tehdy se vše zlé svádělo na vnitřního či vnějšího nepřítele. Tato povrchní sebekritičnost dodává výpovědi aureolu upřímnosti.
  8. Komunismus je představen jako nový společenský řád, jako vyústění historického vývoje a pokroku. V komunismu nejde jen o hmotné cíle (ocel a uhlí), ale též o „úplné osvobození člověka“. Lidé nebudou pracovat, protože musí, aby se uživili, ale jen pro radost z tvůrčí práce. Komunismus odstraní rozdíly a nastolí rovnost. Všichni se budou mít dobře. Komunismus je však teprve před námi, musí se teprve vybudovat a vybojovat. V dnešní době se výraz komunismus běžně (především v publicistice) používá k označení doby vlády KSČ, označuje společnost ovládanou ideologií, případně totalitní ideologii samu. V historiografii je obsah pojmu složitější, hovoří se spíše o „komunismech“, neboť jednotlivé historické podoby společností, které vznikly na základě komunistické ideologie (SSSR, Čína, Kambodža, ČSSR), se výrazně liší. Významy jsou tedy odlišné. Učebnice představuje komunismus (v souladu s dobovými ideologickými schématy marxismu-leninismu) jako cílovou fázi stále probíhající přeměny staré společnosti v nový společenský řád, společenská realita 60. let je označována výrazem socialismus. Významy těchto výrazů jsou proměnlivé a je potřeba zohlednit kontext, v němž byly či jsou používány.
  9. Pod patosem výzev k hrdinství a boji o pokrok se skrývá poměrně přízemní realita: měl by se především pilně učit a později pracovat, bojištěm bude totiž jeho pracoviště a hrdinstvím pracovní nasazení. Měl by sice dle předposledního odstavce ukázky „bojovat, bít se a zápasit“, nicméně tyto výrazy představují spíše vyprázdněná ideologická klišé, než výzvy k zapojení se do skutečného boje s nepřáteli režimu (jako tomu bylo v první polovině 50. let).