Ukázka textu I.

Až Jirásek první sáhl právě do této doby, a nelekaje se nechutnosti pramenů k té době, probil se jimi až k podrobnému obrazu života v té době. I je nám „Temno“ důležitým dílem i historiografickým, jedním z nejsmělejších v naší historické literatuře, a zastupuje nám i vědecké dílo o té době, i bude zastupovat, dokud nám naše věda nevytvoří aspoň přibližně rovnocenné tomu dílo.

Více však ještě než tím působí „Temno“ vystižením hrůzy, kterou ještě dnes v nás vyvolává ta úžasná n í z k o s t, s níž se tehdy šlo na naše lidi. K tomu dodává zde Jirásek doklady přímo otřásající. Honění, pronásledování, mučení nekatolíků, o čemž se v líčení té doby obyčejně nejvíce píše a jež ovšem ani Jirásek neopomíjí - to zdaleka není nejhorší a nejstrašnější na této době. Strašnější je to vědomé, nízké, až k pláči i zlosti drzé tehdy ohlupování naší národní masy. Ta úžasná, až do nesmyslnosti stupňovaná nemyslivost, víra v nejnemožnější vymyšlenosti, při nichž přímo rozum zůstává stát, ty nejen blbé, ale přímo nemravné „zázraky“ Jana Nepomuckého, to dupání kopyt ďáblů v pokoji paní Turkové - a zase ta strašlivá titěrnost všech těch kraječek, papírových kytiček a jiných nevkusností na domácích oltáříčcích a šatečkách panny Marie - i zase drzá nestoudnost páterů jezuitů, kteří hrají karty o zdrávasy (kolik se jich musí pomodlit, když prohrají) - to a tisíce jiných podobných věcí, malých a přece tolik výmluvných, to vše tu Jirásek zachytil přímo v drásajícím obraze lidské hlouposti a zabedněnosti. A věří tomu kdekdo, malý šlechtic jako velký, bohatý měšťan jako chudý. Jaké pak to vychovává charaktery! Ten podlý Čermák na Skalce a obmezená Šantrůčková u Březinů, i to jsou zrůdy, přirozeně vyrostlé na tomto pařeništi hmotné i duševní bídy. Jako i příšerný fanatismus takto znetvořených lidských duší - fanatismus ne síly, ale naopak slabosti, stálého strachu, jenž je nutí přetvářet se, hrát si na zhlouplé i tam, kde by snad prohlédli!

NEJEDLÝ, Zdeněk: Doslov, in: JIRÁSEK, Alois: Temno, Praha, Melantrich 1950, s. 652n.

Nezůstalo tak, přišlo jitro, a Jirásek byl jeho velkým hlasatelem. Ale rána národu Temnem způsobená zůstala. I dnes ji cítíme. Je dvojí odtud český národ - husitský a pobělohorský. Jeden jdoucí vpřed, a druhý udržující v našem lidu nákazu Temna. Máme velké slavnosti Husovy, ale na Bílé hoře stále stojí kostel oslavující vítězství Temna. Máme pomníky Husovy a Žižkovy, ale stále máme, a ještě více, i statue světce Temna Jana Nepomuckého. A tak i lid je rozdvojen. Je husitsky bojovný lid, a je pobělohorsky temný lid. A co nejhorší, národ není si toho dosti vědom, a Temno, využívajíc toho, pracuje dál, přijímajíc na sebe jen nové a nové formy. Už ani ne tak náboženské, jako sociální a politické.
Jiráskovo „Temno“ je proto víc než román. Je i víc než historický obraz doby pobělohorské. Je veliký vykřičník, volající k nám: čtěte, pozorně čtěte! A přemýšlejte! Je mnoho toho nad čím se zde zamyslit i poučit. Jak se ukázalo hned jak se „Temno“ objevilo. Napsáno v letech 1912-1914, vyšlo těsně před první světovou válkou, i bylo velkým apelem i pobídkou našemu lidu v následujícím boji proti hlavnímu podporovateli a nositeli Temna už tehdy po Bílé hoře i pak v nové době velkých hnutí politických a sociálních - proti Rakousku. A „Temno“ stalo se nejčtenější knihou českého lidu v této době.

I dnes však má nám „Temno“ mnoho co říci, ano dnes, kdy jde nejen o formy národního života, ale o sám charakter našeho lidu, nový, socialistický charakter, snad ještě více, neboť ukazuje na sám kořen reakce i v samém našem lidu. Proto i dnes čtěme „Temno“ a učme se z něho. Velmi nás poučí a posílí v boji proti dnešnímu Temnu, stále ještě se udržujícímu v našem lidu, i když vítězně překonáváno světlem Října. A vyvrzme ze sebe i poslední zbytky Temna!

NEJEDLÝ Zdeněk: Doslov, in: JIRÁSEK, Alois: Temno, Praha, Melantrich 1950, s. 659.

Možné otázky

  1. Zdeněk Nejedlý v tomto doslovu k Jiráskovu románu o barokní Praze rozlišuje mezi „Temnem“ a Temnem. Jakou má toto dvojí užití stejného výrazu smysl?
  2. Zdeněk Nejedlý apeluje na čtenáře, radí mu, jak si má při čtení Temna počínat. Upozorňuje jej, k čemu je Jiráskova kniha vlastně určena. Co je obsahem této instrukce ministra školství, věd a umění? K jakému porozumění čtenáře směřuje? Jaký typ vztahu mezi čtenářem a literárním textem se tato Nejedlého instrukce pokouší ustavit?
  3. Jirásek psal Temno jako historický román, v němž chtěl zachytit obraz doby vrcholného baroka. Vnímá takto Jiráskovu knihu i Nejedlý? O čem vlastně vypráví Nejedlého Temno?
  4. Nejedlého doslov velmi důrazně naléhá na čtenáře a vnucuje mu ten jediný správný výklad románu. V čem především se tento tlak odráží? Jakým způsobem jej Nejedlý vytváří?
  5. Odpovídá styl, který Nejedlý zvolil, žánru standardních doslovů k historickému románu? V čem je Nejedlého rétorika specifická? Pokuste si ji charakterizovat.

Možné odpovědi