Mnichovský mýtus

Cílem lekce je analyzovat obrazy Mnichova ve filmové popkultuře a identifikovat motivy, které se v ní opakují. Žáci srovnávají různé způsoby zobrazování mnichovské krize a uvažují o nich. Rozvíjí tak své schopnosti přistupovat kriticky k historickým událostem a vnímat rozdíly mezi historickými událostmi a jejich filmovými obrazy. Předpokladem je alespoň základní znalost historické faktografie spojené s tímto tématem.

  1. Materiály
  2. Rozšiřující materiály
  3. Jak můžeme postupovat
  4. Co a proč se žáci učí

Materiály

Ukázka 1: Mnichovská krize dnes (Ztraceni v Mnichově, 2015, r. Petr Zelenka): 1:14 min.

Dokument 1: František Halas: Zpěv úzkosti

Časová osa

Ukázka 2: Politika appeasementu (Masaryk, 2016, r. Julius Ševčík): 2:03 min.

Ukázka 3: Chamberlain v normalizační perspektivě (Dny zrady I, 1973, r. Otakar Vávra): 3:59 min.

Ukázka 4: Britská mobilizace (Dny zrady II, 1973, r. Otakar Vávra): 1:01 min.

Ukázka 5: Spiknutí Západu (Masaryk, 2016, r. Julius Ševčík): 2:45 min.

Pracovní list 1: Mnichovský mýtus ve filmu

Dokument 2: Vzpomínání na Mnichov

Ukázka 6: Zrada v normalizační perspektivě (Dny zrady II, 1973, r. Otakar Vávra): 1:10min.

Ukázka 7: Současný obraz mnichovské krize (Masaryk, 2016, r. Julius Ševčík): 2:54 min.


Rozšiřující materiály

Dokument 3: Žaluji! Dopis socialistické internacionále (úryvek)

Dokument 4: Mnichovská dohoda


Jak můžeme postupovat

Úvod:

V úvodu lekce pustíme úryvek ze současného snímku Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově (2015), který téma Mnichova zkoumá ze současné perspektivy (ukázka 1: Mnichovská krize dnes). Krátká ukázka slouží pouze jako expozice tématu. Ptáme se:

  • Jak je tematizována mnichovská krize?
  • Jaký je postoj Jakuba (Marek Taclík) vůči Francii a jak tento postoj souvisí s mnichovskou krizí?

 Krok 1:

Na expozici navážeme historickým exkurzem, ke kterému můžeme využít časovou osu s charakteristikami hlavních aktérů, o nichž budeme v rámci lekce hovořit. Časová osa sumarizuje základní fakta, ovšem je nutné zdůraznit i další aspekty krize, především neřešený vztah česko-německý a problematický vztah česko-slovenský. Výklad Mnichova nelze omezovat pouze na září 1938.

Vlastní vstup do tématu představuje analýza básně Františka Halase z roku 1938 (dokument 1: František Halas: Zpěv úzkosti). Halasův Zpěv úzkosti se stal symbolickým vyjádřením pocitů značné části české veřejnosti na podzim 1938. Přistupujeme k básni jako k dobovému dokumentu, jako k odrazu dobové atmosféry. Ptáme se:

  • Kdo je adresát básně, pro koho Halas píše?
  • Co je to za lid a za zemi, o kterých Halas píše? Komu tato země patří?
  • Kdo je zodpovědný za vzniklou situaci?

Alternativně můžeme místo básně Františka Halase použít text Žaluji od Františka Soukupa (dokument 3: Žaluji).

Halasova báseň představuje jednu z nejstarších ilustrací mnichovského mýtu jako zrady západních mocností. Po její analýze přesuneme naši pozornost k filmovým obrazům tohoto mýtu. Začneme tím nejnovějším - obrazem mnichovské krize ve filmu Masaryk. První obraz z tohoto filmu (ukázka 2: Politika appeasementu) zachycuje rozhovor Jana Masaryka s francouzským ministrem zahraničí Georgesem Bonnetem. Bonnet vysvětluje pozici své země a důvody pro politiku appeasementu. Žáci analyzují Bonnetovy postoje a argumenty:

  • Jakou pozici zastává Bonnet ve vztahu k Československu?
  • Jaké důvody pro tyto postoje uvádí?
  • Jak hodnotí tyto postoje Jan Masaryk?

 Krok 2:

Na první krok navážeme analýzou obrazu anglického premiéra Chamberlaina ve snímku Otakara Vávry Dny zrady (1972). Dvě zvolené ukázky reprezentují dobovou normalizační představu o britské politice a diplomacii. První ukázka ze samotného úvodu filmu zachycuje rozhovor mezi premiérem Chamberlainem a vyslancem v Berlíně Hendersonem (ukázka 3: Chamberlain v normalizační perspektivě). Ptáme se:

  • Na čem se Chamberlain s Hendersonem domlouvají? Jaké jsou Chamberlainovy priority?
  • Proč podle vás inscenoval režisér tento rozhovor na golfové hřiště?

Druhá z dvojice ukázek nám představuje Chamberlainovu reakci na mobilizaci britského námořnictva, která prozrazuje, že tato mobilizace nebyla myšlena vážně. (ukázka 4: Britská mobilizace). Ptáme se:

  • Jak se staví Chamberlain k mobilizaci britského námořnictva? Jaký má podle něj účel?
  • Co znamená jeho následné prohlášení o iniciativě Itálie? Do jakého světla se tím mobilizace dostává?
  • Co bylo výsledkem „italské iniciativy”? Při hledání odpovědi využijte časovou osu.

 Krok 3:

 Na historické obrazy appeaserské politiky navazujeme prezentací současných obrazů (ukázka 5: Spiknutí Západu). Obraz setkání západních státníků zdůrazňuje cynismus velmocenského rozhodnutí. Ptáme se:

  • Čím se tento obraz liší od dvou předcházejících?
  • V čem se těmto obrazům naopak podobá?

Jako doplňující materiál můžeme použít text mnichovské dohody (dokument 4: Mnichovská dohoda). Ptáme se:

  • Proč byla mnichovská dohoda pro ČSR tak důležitá? Čeho všeho se musela ČSR vzdát?
  • Srovnejte text dohody s předcházejícím filmovým obrazem. Proč se Chamberlain bojí, že je „historie odsoudí”?

 Krok 4:

Po první sérii obrazů Mnichova přichází čas na první shrnutí. Vhodnou referenční plochou k závěrům z analýzy filmových obrazů je text Jana Tesaře o mnichovské zradě (dokument 2: Vzpomínání na Mnichov). Vedeme žáky k tomu, aby o motivu zrady v souvislosti s mnichovskou konferencí uvažovali i v jiných souvislostech, aby od prezentovaných filmových obrazů získali odstup.

 Závěr:

V závěru lekce se opět vrátíme k motivům zrady ve filmových obrazech Mnichova. Pustíme žákům poslední dvě ukázky: obraz zrady buržoazie v normalizační perspektivě (ukázka 6: Zrada v normalizační perspektivě) a současný obraz Beneše v době krize (ukázka 7: Současný obraz mnichovské krize). Oba obrazy motiv zrady využívají. Ptáme se:

  • V čem se tyto ukázky podobají a v čem se liší?
  • Jak je v těchto ukázkách využit motiv zrady? Kdo zrazuje a proč?

Analytická pozornost se posouvá od historické události k jejímu obrazu, k její konstrukci skrze filmové médium. Od diskuse o Mnichovu přecházíme k diskusi o významu Mnichova. Znovu se vracíme k textu Jana Tesaře. Diskutujeme s žáky o nejasnostech a v rámci této diskuse (rozhovoru) vytváříme nejen obraz historické události, ale i jeho “druhý život” a význam v novodobých českých dějinách.

Závěrečná diskuse může zároveň vytvořit předpoklad pro samostatnou práci studentů - mohou například napsat text (esej, úvahu) o funkci mnichovského mýtu nebo “jen” o tom, jak se proměnil jejich pohled na mnichovskou krizi v důsledku této lekce.


Co a proč se žáci učí

Jedním z cílů historického myšlení je určení historického významu. Tím se rozumí především porozumění toho, jaký význam má historická událost pro současnost. Dalším, neméně důležitým cílem je určení změny a kontinuity v dějinách, v tomto případě, jak se (ne)mění obraz mnichovské krize.

Žáci se dostávají “pod povrch” historické události, nepřemýšlí jen o situaci ČSR v září 1938, ale i o tom, proč právě tento obraz je v české historické paměti tak frekventovaný. V první fázi identifikují základní motiv zrady, který dominuje vzpomínání na mnichovskou krizi. V další fázi srovnávají normalizační a současné obrazy Mnichova. Mohou si povšimnout podobnosti těchto obrazů. Text Jana Tesaře trvanlivost vzpomínkových figur na Mnichov ještě více zvýrazňuje a nabízí vysvětlení této trvanlivosti. Žáci si musí spojit závěry Tesaře se závěry vlastní analýzy. Pokud se toto propojení podaří, tak žáci nejenže formulují, co se v září 1938 vlastně stalo, ale i to, že to mělo v uplynulých letech nějaký význam, že tedy historie nabývá významu až v interakci se současností.

Žáci také rozšiřují svou představu o minulosti. V rámci lekce pracují se třemi časovými rovinami: rokem 1938, ve kterém se příběh mnichovské krize odehrává, s rokem 1972, kdy byl natočen Vávrův snímek Dny zrady, a se současností, kterou reprezentuje snímek Masaryk.

Jedním z podstatných cílů lekce je i zdůraznění rozdílu mezi historickou událostí a její mediální reprezentací. Konfrontace různých obrazů Mnichova může žáky vést ke kritičtějšímu a méně důvěřivému přístupu k mediálním obrazům. Žáci by neměli emotivně konzumovat atraktivní historické obrazy, ale přistupovat k nim obezřetně a kriticky.