Zrada v normalizační perspektivě

 

 

  1. Porovnejte s ukázkou Současný obraz mnichovské krize. V čem se tyto ukázky podobají a v čem se liší?
  2. Jak je v těchto ukázkách využit motiv zrady? Kdo zrazuje a proč?

Normalizační perspektiva Mnichova zdůrazňovala opakovaně motiv zrady, nejenom západních velmocí, ale také domácí “reakce”, tedy konzervativních politiků reprezentovaných především agrární stranou. Vávrův obraz “zrádné buržoazie” vychází z dochovaných historických detailů, které jsou ale umně pospojovány tak, aby dávaly konkrétní ideologický význam. Rudolf Beran, jeden z předáků agrární strany, skutečně pronesl sentenci o tisícikoruně, kterou mu Stalin sebere, ale Hitler nechá. Ovšem Vávrova inscenace tento motiv ještě posouvá a metafora “rozežraného” politika smějícího se v okamžiku národní tragédie nenechává nikoho na pochybách, co si o politice agrárníků má myslet.

Dny zrady II (1973, r. Otakar Vávra) 1:10 min.

Dvoudílný snímek Otakara Vávry představuje umnou koláž událostí mnichovské krize z pohledu normalizační ideologie. Ačkoli jednotlivé historické detaily jsou zpravidla věrné, jejich montáž vytváří jednoznačný obraz událostí, v němž západní mocnosti zrazují demokratické Československo. Jednoznačně pozitivními postavami jsou komunisté a Sovětský svaz. Dny zrady jsou dnes historiky považovány za klasický případ manipulace s historickou skutečností.