Současný obraz mnichovské krize

  1. Porovnejte s ukázkou Zrada v normalizační perspektivě. V čem se tyto ukázky podobají a v čem se liší?
  2. Jak je v těchto ukázkách využit motiv zrady? Kdo zrazuje a proč?

K setkání Jana Masaryka s Edvardem Benešem v září 1938 nedošlo, tuto scénu je tedy třeba považovat za autorskou licenci tvůrců filmu. V rozhovoru nicméně Masaryk reprezentuje většinový postoj české veřejnosti (méně už jiných československých národností) na nezbytnost konfliktu, přestože vyhlídky na úspěch jsou mizivé. V kontrastu s emocionálně uvažujícím Masarykem přestavuje Beneš ojedinělý hlas rozumu, který si nepoměru sil je vědom. Beneš tento nepopulární názor prosadil, ale zaplatil za to ztrátou důvěry citově pohnuté společnosti. Dodnes je Beneš v české kulturní paměti vnímán jako rozporuplná osobnost a jeho největším “hříchem” je právě přijmutí mnichovského diktátu.

Zdroj: Masaryk, (2016, r. Julius Ševčík) 2:54 min.

Film zachycuje bouřlivý rok 1938, ve kterém Československá republika čelila rostoucímu tlaku ze strany nacistického Německa. Tento konflikt je vyprávěn z perspektivy Jana Masaryka, který tehdy působil jako vyslanec ČSR ve Velké Británii. Ambicí filmu je postihnout profesní i osobní tragédii Masaryka, jenž mnichovskou konferenci vnímá jako své osudové selhání, které jej uvrhává do hluboké deprese. Východisko nachází až v práci pro londýnský protinacistický odboj. Ve filmu je mnoho historických nepřesností, které ovšem nejsou diktovány ideologickou potřebou, ale uměleckou licencí.