Interpretace plakátů
Jaroslav Pinkas, lektor oddělení vzdělávání, Ústav pro studium totalitních režimů, 10. 11. 2015
Nedávno jsem v jednom krajském městě vedl seminář pro učitele, na kterém ovšem bylo, jak už to tak na našich seminářích bývá, i řada studentů učitelství. V jedné z aktivit jsme se dotkli otázky, jak interpretovat propagandistický plakát, a jako modelový příklad jsme si vzali ruskou kresbu z 1. světové války.
Zdroj: Gallery.ru
Při práci s plakátem jsme si vypomohli analytickou tabulkou, která nám umožnila naše postřehy kategorizovat a systemizovat:
Začali jsme „hustým popisem”, tedy popisem všech prvků a detailů, které jsme na plakátu viděli, ovšem vzhledem k úrovni historických znalostí všech účastníků jsme rychle přešli k analýze. Po počátečním váhání se nejprve studenti a pak i učitelé zapojili do analytické práce a s potěšením nacházeli jednotlivé detaily a následně i dokázali dílčí postřehy uceleně interpretovat.
Diskutovali jsme celou řadu zajímavých postřehů:
-
protivník je dehumanizován - není to lidská bytost, ale pouhý hmyz, jeho zabíjení tak neodporuje morálním imperativům, je pouhou technickou operací;
-
ruští vojáci nepoužívají opravdové zbraně (pušku ani šavli), válka se tak ukazuje jako snadná záležitost - užití jiných nástrojů než zbraní může být zároveň odkazem na tradici ruských bylin, ve kterých bohatýři také bojují proti hordám vetřelců jinými nástroji než zbraněmi (např. stromy nebo pouhou svou vahou);
-
ruští vojáci tančí „kozáčka”: válka je nejen snadná, ale i zábavná - opět možná odkaz na staré ruské bohatýry, to, že se jedná o kozáky, specifickou nepravidelnou ruskou jízdu (čerpající z těchto literárních tradic), je zřejmé i z textu v pravém dolním rohu;
-
stylizace Němců jako švábů vychází z ruské jazykové hříčky, kdy „Пруссаки” znamená zároveň Prusové (ve smyslu Němci), ale i „švábi” (obtížný hmyz) - z tohoto motivu vychází i užití postřiku-plynu proti škůdcům.
V interpretaci jednotlivých motivů jsme byli někdy dosti odvážní, například:
-
jednoho ze švábů tahá kozák za vousky. Možná se jedná o německého císaře Viléma II., atributem by mohl být právě typický vilémovský knírek. Co může toto gesto znamenat? Ponížení protivníka? Co může předjímat?
- co je to vlastně za postřik, který kozák používá, a mohl ho v té době vůbec mít? Je to ohlas na použití plynu na frontě? Až do roku 1916 využívalo bojové plyny na východě pouze Německo, Rusové je poprvé využili až v rámci Brusilovovy ofenzívy.
Plakát, se kterým jsme pracovali, je datován mezi roky 1914 a 1918, nevíme tedy, kdy přesně vznikl a je tedy obtížné uvažovat o autorském záměru jednotlivých motivů. Pokud by plakát byl z roku 1914, mohl by vyjadřovat počáteční neodůvodněný optimismus snadné a rychlé války a motiv plynu by zřejmě nebyl později použit (vzhledem k tomu, že jím Rusové nedisponovali). Ovšem pokud snad pocházel přece jen z období po roce 1914, tak by se zřejmě reakce veřejnosti lišily. Zatímco v prvním roce války mohl vyvolávat nadšení, později by spíše provokoval - jeho poselství o krátké a snadné válce by se lišilo od toho, co lidé každý den zažívali.
Diskusi o analýze následně vystřídala diskuse o metodickém využití plakátu ve výuce. Někteří účastníci navrhovali rozdělit žáky do skupin a těm pak určit k analýze konkrétní motiv. Syntéza dílčích postřehů by probíhala společně, pod vedením učitele. Shodli jsme se, že role učitele je zde nezastupitelná. Nejenže koriguje příliš volné žákovské asociace, ale zároveň rozšiřuje historický kontext. Třeba právě u otázky, jak plakát mohla chápat dobová veřejnost, může vysvětlit vývoj válečné situace na východní frontě. Faktografie v tomto případě přestává být samoúčelným přehledem dat, které si žák osvojuje jen pod sociálním tlakem (naučit - reprodukovat, aby dostal dobrou známku - zapomenout), ale stává se nezbytnou podmínkou k řešení úkolu, který vyžaduje zapojení náročnějšího abstraktního myšlení. V rámci zdánlivě okrajového cvičení tak můžeme tematizovat téměř celou první světovou válku.
V závěru semináře však přišel kámen úrazu. Když jsme se totiž začali s učiteli bavit o tom, zda by toto cvičení využili ve svých hodinách, najednou jako by se vrátila rozpačitá atmosféra úvodu, učitelé se stáhli a odpovídali neurčitě a vyhýbavě. Na takové hraní většinou není čas, je třeba „odučit” a jako ultimátní argument učitelé odkazovali na limity žáků: tohle by děti nezvládly, na to zkrátka jejich žáci nemají, ještě tak možná v semináři na gymnáziu, ale ne na mé střední odborné škole…
Není to první ani druhý případ takovéto reakce, se kterým jsem se ve své lektorské praxi potkal. Zdá se, že nedůvěra v analytické schopnosti žáků je realitou i u metodicky pokročilých učitelů, otevřených inovativnímu a netradičnímu přístupu k výuce. Co s tím? Co jim na to můžu říct? Nemám žádnou sofistikovanou odpověď. Jistě, mohl bych argumentovat (a také často argumentuji) zkušenostmi ze zahraničí. Ale racionální důvody nejsou myslím tou nejdůležitější překážkou. A tak jsem na všechny apeloval a apeluji: Prostě to zkuste. Věřím, že vás vaši žáci příjemně překvapí.
