Srpen 1968 v srpnu 2018

V srpnu 2018 uplynulo padesát let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Toho, že si připomínáme toto smutné výročí agrese, zrady a začátku normalizace, téměř nebylo možné si v českém veřejném prostoru nevšimnout. Veřejnoprávní média dala výrazný prostor pamětnickým vyprávěním, vzpomínkám, analýzám a reflexím této události. Díky pořádaným vzpomínkovým akcím jsme mohli vidět vynikající autentické záběry srpna 68 či slyšet pásma historického radiového vysílání, ale také hity 60. let, jejichž širokou paletu se pokusil zprostředkovat Český rozhlas formou megakoncertu. Na mnoha místech veřejného prostranství se objevily vzpomínkové panely, výstavní fotografie, pamětní desky atd. Málo toho vskutku nebylo a kvasu českého dění si všimla i zahraniční média.  

S koncem srpna vzpomínkový kvas pomalu doznívá a spolu s tím se stejně pomalu, o to však naléhavěji vkrádá otázka cui bono, respektive pro bono publico? Otázka totiž stojí tak, zda a k čemu tak výrazné připomenutí historických událostí povede. Pracujeme – tak jako jistě i pořadatelé výstav, reportéři, odborníci, politici – s tezí, že minulost se v různých formách projevuje i v přítomnosti a způsob, jakým se rozhodneme s minulostí pracovat, ovlivní i výslednou podobu budoucnosti. Bezprostřední vzpomínka například na útok bezpochyby ovlivní formu našeho jednání s tím, kdo se útoku dopustil, a odrazí se i v našem postoji k širšímu okolí či sobě samotným. Historická zkušenost se vedle jednání odráží také například v jazyku, v hodnotách, preferencích atd. K čemu tedy, vrátíme-li se k otázce, v současnosti (po)slouží výrazné připomenutí okupace? Tuto otázku bychom měli umět, pokud ne zodpovědět, alespoň reflektovat.

Významů a poselství, které se v oslavách výročí skrývají, může být přitom několik. Může se jednat o připomínání útoku z důvodu poukazu na osamocenost a malost českého státu uvnitř Evropy/světy. Může jít naopak o zdůraznění jisté velikosti národa v nadějích, myšlenkách a uvědomění. Připomínání může sloužit i k posílení národního sebevědomí a utužení soudržnosti. Vždy však hrozí riziko, že připomínání zůstane jen jako připomínka pro forma, show pro show, anebo obchodní artikl, s nímž se dá nakládat.

Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů  dlouhodobě působí v oblasti vzdělávání moderních dějin. Ve svých projektech poskytuje především didaktickou a metodickou podporu učitelům založenou na práci s historickými prameny a médii. Pořádáme semináře, mapujeme základní problémy výuky moderních dějin na českých školách a rozvíjíme nové formy dějepisu. Svou činností usilujeme o uchování a předávání historické zkušenosti a o rozvíjení historické paměti společnosti. Snažíme se především o to, aby i žáci pochopili základní principy toho, jak historická paměť funguje a jak se k ní lze vztahovat. Smyslem činnosti oddělení není interpretovat historickou zkušenost jediným správným způsobem, ale zprostředkovávat pokud možno srozumitelně komplexitu historické zkušenosti a vést k analytické a kritické práci s ní.

Vzdělávací materiály vypracované oddělením proto vždy cílí na zprostředkování komplexní situace, pokud je to možné. Nabízejí různé historické prameny a materiály a vedou k aktivní analytické práci s nimi. Společně s prameny ukazují také možnosti různých perspektiv. Pomocí mozaiky perspektiv, událostí a dat má být zájemce sám veden k vlastnímu porozumění komplexním situacím a k zaujetí vlastního reflektovaného postoje.

Události vpádu „spřátelených vojsk“ se oddělení vzdělávání věnuje v několika svých projektech vždy v rámci celkové souvislosti pražského jara. Ve spolupráci s Českou televizí jsme zpracovali výukový materiál Toto 100letí, v jehož rámci je kapitola věnovaná pražskému jaru a úloze médií v něm.

Projekt Socialism realised se potom obrací spíše (ale ne výhradně) k zahraničním zájemcům a zprostředkovává jim historickou zkušenost socialismu v Československu. I zde je kapitola věnovaná pražskému jaru a zájemce si může volit, z jaké perspektivy chce tuto událost recipovat. Samostatně je zde zpracováno také téma vpádu varšavských vojsk a začátku okupace.

Připravený výukový materiál týkající se roku 1968 nabízí také projekt Historylab, kde za pomoci práce s obrazem žáci krok za krokem zpracovávají úlohu věnovanou reprezentaci prezidenta Masaryka v roce 1968. Touto metodou jim ukazujeme nejen to, že přístup k historickým událostem je vždy historicky interpretován, ale současně je i vzděláváme v historii pomocí ukázek, jak konkrétně byl T. G. Masaryk v daném roce recipován, s jakou symbolikou se jeho obraz pojil, jak a proč je to pojetí nové a odlišné od jiných let státního socialismu.

Oddělení se tedy snaží dlouhodobě pracovat na přípravě takových vzdělávacích materiálů, které by zprostředkovávaly historickou zkušenost, rozvíjely historickou paměť a posilovaly historickou gramotnost ve veřejném prostoru. Pražské jaro je nezbytnou součástí české historické paměti. Veškerou aktivní práci s pamětí proto vítáme, pokud je přitom současně zřejmé, kam taková práce vede.