Proběhla "Letní škola pro učitele: Dějiny ve škole"
Na konci srpna proběhla v Centru současného umění DOX (které bylo spolu se Stálou asociací konferencí ve vzdělávání spolupořadatelem akce) sedmá letní škola pro učitele humanitních předmětů pořádaná naším Ústavem. Dvoudenní blok přednášek, diskusních panelů a workshopů byl tentokrát zaměřen na samotnou instituci školy, na proměnu její kultury, sociálního prostředí, hodnot, na různé podoby jejího vztahu ke kurikulu, ať už toho formálního, nebo toho skrytého. Pokusili jsme se reflektovat, co se děje “za scénou”, a nahlédnout tak do prostor, v nichž se pohybují spíše školní etnografové, antropologové či výzkumníci pedagogické praxe. Nešlo nám přitom o to, jejich činnost suplovat, ale spíše ji využít jako nástroj sebereflexe. Naším cílem je rozvíjet ve škole demokratické hodnoty, především toleranci a respekt vůči druhým a současně ovšem schopnost formulovat vlastní názor. Reflexe školní praxe otupuje dogmatické myšlení, problematizuje zdánlivou samozřejmost některých jevů, a může tak vést k větší citlivosti, empatii, důvěře i sebedůvěře. Už ze zájmu učitelské veřejnosti se nám zdálo, že po takovýchto tématech je poptávka, na letní školu přijelo více než šest desítek účastníků.
První blok byl věnován minulosti školy. Magdaléna Šustová z Národního pedagogického muzea promluvila o poměrech na českých měšťankách a gymnáziích v období tzv. protektorátu. Formou několika biogramů přiblížila různé postoje učitelů vůči okupační správě. Vlastně není překvapivé, že tyto postoje oscilovaly mezi aktivní kolaborací, která ovšem mohla mít fatální následky (jedna z učitelek přivedla na popraviště několik svých studentů) a aktivním odbojem (od podpory rodin zatčených žáků až po kolportáž letáků). Josef Märc z FF UJEP na ni navázal se svým metodickým příspěvkem, v němž nejvíce rezonoval způsob, jak využít obraz tanku obsažený v kulturní paměti. Zde se také rozpoutala diskuse, jak vlastně tento symbol děti chápou, zda naše čtení symbolu tanku (květen 45, srpen 68) není převrstveno novými obrazy, například tanky v počítačových hrách. Blok pak završila Dana Moree z FHS UK, která referovala o rozdílech v kultuře školy v období tzv. normalizace a v současnosti. Základní tezí, které přítomní učitelé většinou přikyvovali, byla distance od systému, která existovala tehdy a existuje i nyní, byť z jiných důvodů. To není potěšitelné, ale vztaženo k našemu záměru, je lepší problémy pojmenovávat, než lakovat svět na růžovo.
V dalším bloku představila Karina Hoření z ÚSTR multimediální DVD Dějiny ve škole, nyní již přístupné i na webu dejepis21.cz a vybraní učitelé prezentovali své zkušenosti s využitím DVD při výuce. Po představení konceptu pak proběhly tři paralelní workshopy: o proměnách učitelské role ve 20. století, o využití fotografie k dějinám každodennosti školy a o žákovských projektech, jež reflektují politiku paměti. Podvečerní blok byl zaměřen na využití technologií ve výuce a v diskusi zde vystoupili Bořivoj Brdička z Pedagogické fakulty UK, Jakub Macek z FSS MUNI a Jaroslav Najbert z ÚSTR. První den završil filmový večer v kině Světozor zaměřený na proměny obrazu školy v popkultuře, který byl otevřený také veřejnosti. Přibližně 130 návštěvníků shlédlo v první polovině večera pásmo filmových ukázek reprezentujících podobu školy v českých i zahraničních filmech. Poté následovala debata, ve které vystoupil Ondřej Šteffl ze společnosti Scio, Jiří Růžička z Gymnázia Jana Keplera a Jaroslav Pinkas z našeho Ústavu.
Druhý den letní školy byl věnován především workshopům. V dopoledním bloku se prostřídali Michal Kučerák z DOXu s Janem Špringlem z Památníku Terezín. Zatímco Michal Kučerák se věnoval možnostem využití uměleckého projevu pro ilustraci subjektivního prožitku dějin, Jan Špringl se soustředil na prezentaci projektu “Školákem v protektorátu”, který vyvinul Památník Terezín a který je zaměřen na využití školních historických pramenů. Učitelé tak dostali možnost přemýšlet nad tím, jakým způsobem využít jako školní pramen třeba katalogový list z období protektorátu či jiné zdánlivě zcela “nepraktické” materiály. V obdobném duchu se nesly i další workshopy, které připravili Jaroslav Najbert a Kamil Činátl (ÚSTR). Reflexe školního prostředí, proměna jeho paměťové kultury a konfrontace vzpomínek pamětníků se školními kronikami je mimořádně produktivní nejen jako obecný nástroj pro rozvoj kritického myšlení, ale zároveň jako téma ilustrující společenský význam historie a její zakotvenosti v naší současnosti. Taková sebereflexe může být i nepříjemná, neboť minulost té které konkrétní školy (či učitelů a učitelek, kteří v ní působí) se může ukázat nějakým způsobem problematická. I takové možnosti byly diskutovány a příliš jednoznačných závěrů vlastně nezaznělo. To je ale vlastně dobře, chtěli jsme spíše přinést nové otázky. Rozhodně se těšíme na další setkání a další podobné diskuse a doufáme, že pozitivní dojem si z letní školy odnášejí také učitelky a učitelé, jež se letní školy zúčastnili.
Celá fotogalerie ke zhlédnutí zde.
