Proběhl seminář "Národní identity ve škole"

15. 10. 2015

V pátek 9. 10. 2015 proběhl jednodenní seminář pro učitele, který jsme nazvali “Národní identity ve škole”. Otázka národní identity se v posledních letech a především měsících klade stále častěji a naléhavěji a diskuse kolem toho, kdo jsme “my” (Češi? Evropané?), jaké kvality toto “my” vlastně má a jak máme reagovat na současný příliv utečenců do Evropy (zavřít hranice? bránit je s puškou v ruce?) patří k nejfrekventovanějším v současném diskursu.

Připravili jsme proto program zaměřený na proměnu české národní identity v kolektivní paměti, na různé podoby vymezování se vůči “těm druhým”, do nichž si často projektujeme v našem kolektivním vědomí své frustrace a obavy. Úvod ovšem patřil statistickému přehledu o migraci. Vojtěch Ripka představil několik demografických modelů, z nichž vyplývala nutnost imigrace do ČR nikoli z důvodů etických či kulturních, ale především sociologických a ekonomických. Tvrdá řeč čísel může nabídnout alternativu k emocionálním “výbuchům”, jež dobře známe z mediálního prostoru. Kamil Činátl se poté soustředil na vztah mezi kolektivní pamětí a vzpomínkovými figurami vztahujícími se k minulosti. Pomocí konceptů memory studies popisoval proměny vztahu k minulosti a proměny významů jednotlivých událostí. Ilustroval přitom sociální a kulturní podmíněnost vzpomínkové kultury, a snažil se tak naznačit, že neexistuje žádná “ideální česká kultura”, respektive, že něco takového je spíše naší aktuální konstrukcí, kterou si projektujeme do minulosti.

Asi největší ohlas zaznamenala přednáška naší americké kolegyně Lani Seellingerové o obrazu Američana a zároveň o obrazu “toho druhého” v americké popkultuře. Na příkladu filmu “Americký sniper” (2014, r. Clint Eastwood) ilustrovala, jak jsou Američané zobrazováni v dominantních hollywoodských snímcích a jak jsou naopak zobrazováni muslimové, kteří v současné době nejčastěji představují “toho druhého”. Není překvapivé, že Američané jsou zobrazováni kladně a muslimové záporně, ovšem zajímavé je, jakými atributy jsou obě kategorie “vybaveny”. Nás Evropany překvapil vysoký důraz na náboženství, na přesvědčení o vyvolenosti a styl myšlení, který v evropské perspektivě přisuzujeme spíše islamistickým teroristům. Zobrazení muslimského světa jako světa násilí, zmaru, iracionality a nenávisti vychází jak z každodenní “zkušenosti” formované mediálními obrazy, tak z dávné evropské tradice “orientalismu”, tedy vnímání východního světa v rámcích vlastních předsudků. Na Lani navázal Jaroslav Najbert s workshopem “Obraz islamizace Evropy na sociálních sítích”. Rozebíral v něm nejznámější manipulativní videa podsouvající současným imigrantům touhu po moci a ovládnutí Evropy, upozorňoval na jejich zdroje a argumentační “fauly”. Sumarizoval také některé zásady při polemice s těmito internetovými “hoaxy”: racionální přístup, věcná polemika s konkrétními tezemi, odmítání generalizace individuálních příběhů. Zásady, které patří k základním kamenům historického kritického myšlení.

 

 

Závěr semináře patřil dalšímu workshopu “Obrazy ´druhého´ v české popkultuře”, který vedl Jaroslav Pinkas. Šlo o shrnutí předchozích témat: ilustrace ideologického vymezování “toho druhého” v české popkultuře (Němci, Židé, kulaci, Západ,...), popkulturní vymezování “toho druhého” (Vinnetou, Avatar), ale i kritické obrazy (např. “Cesta ven” Petra Václava). Na pozadí těchto obrazů pak učitelé a učitelky analyzovali obrazy Romů v českých a slovenských filmech od padesátých do sedmdesátých let 20. století. Tento workshop vyvolal nejvíce polemiky - mnozí účastníci vnímali téma jako nepřípadný doklad politické korektnosti, umělé téma inkorporované “shora”. Následná diskuse se pak spíše než na analýzu obrazů zaměřila na kořeny těchto postojů. Takovouto reakci jsme zaznamenali už poněkolikáté - zdá se, že “romská” témata vzbuzují emoce už pouhou svou přítomností ve veřejném prostoru a že mezi učitelskou veřejností panují velmi silné obavy, že kritická reflexe těchto témat je nebezpečná a odporuje dominantně sdíleným představám (velké obavy panují z případné konfrontace školy s názory rodičů). Celý seminář pro nás byl velice poučný: učitelé stojí o aktuální témata a hledají cesty, jak je provázat s historickou látkou. Na straně druhé se ovšem obávají důsledků těchto “nových spojů” a nové kulturní situace, kdy dějiny přestanou být bezpečně uzavřené v minulosti, ale vstoupí do nejisté současnosti. Žádné rychlé a geniální řešení na překonání těchto obav v současné chvíli nemáme. Za úspěch považujeme i pouhé zahájení diskuse a tedy formulaci těchto problémů a časem snad i jejich racionalizaci. Zakončit bychom mohli citátem, který si od mistra Yody z Hvězdných válek vypůjčil kolega Najbert: “Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení a utrpení k Temné straně.” Snad se nám podařilo nedůvěru (která vede ke strachu) alespoň trochu snížit.

Jaroslav Pinkas