Pravda jako pedagogický problém
Má učitel přiznat, že není „všeználkem“, nebo má předstírat, že si ví v každém oboru a v každé situaci rady? Na jakých základech lze vystavět učitelskou autoritu? A na jakých tu lidskou? I to jsou otázky, které spolu řeší seriálové postavy začínajícího učitele Karfíka a jeho zkušeného kolegy Lamače. Nesmíme však zapomínat, že mentorský rozhovor je veden v kontextu „pozdního“ socialismu. Větší či menší předstírání bylo sice pokládáno za nešvar, zároveň však přijímáno jako legitimní životní strategie. Naopak perspektiva „života v pravdě“ byla téměř vždy spojena s nezbytností, i když zpochybňovanou, pohybovat se na okraji společnosti. My všichni školou povinní (1984, r. Ludvík Ráža)
Seriál Ludvíka Ráži zachycuje atmosféru socialistické školy. Sledujeme v něm životní příběhy žáků, učitelů i rodičů, které spojuje příslušnost k jedné škole. Pro seriál je charakteristická důkladná psychologizace postav, propojených složitou sítí sociálních vztahů, které se často ocitají v mezních situacích. Mladý nastupující učitel Karfík je konfrontován s realitou školní profese, poznává zkušeného a oblíbeného kolegu Lamače, nevyrovnanou učitelku Hajskou, navazuje vztah s aktivní pionýrskou vedoucí Janou – Rážovy postavy dodnes představují ucelenou typologii učitelů, učitelek a potažmo žáků, do nichž si diváci mohou promítnout vlastní prožitek základní školní docházky. Seriál celkem přesvědčivě vykresluje dobové prostředí a vývojové tendence československé společnosti a školství začátku 80. let, např. fungování školy, pionýrského oddílu a základní organizace KSČ, rodičovské schůzky, feminizaci školství, rozpad rodiny nebo nedostatkové zásobování. |
