Postoje vůči režimu
V ukázce se v osobách dvou kněží a zároveň bývalých spolužáků střetávají dva možné přístupy církve k socialistické státní moci, ale i dva přístupy k angažovanosti jednotlivce obecně. Kubišta se státem vlastně kooperuje – využil příspěvku strany k opravě kostela. Holý (Bolek Polívka) zastává nekompromisní pozici, ve které socialistické Československo a církev zůstávají nepřátelské (poukazuje například na procesy padesátých let, na které nemůže zapomenout). Kvůli tomu byl ale odsunut na faru v horské vesnici, kde musí bojovat i o zachování kostela. Kubišta tedy upřednostňuje konkrétní výhody pro církev (jak je vidí on) i za cenu, že se třeba sám kompromituje („Strana, vláda, to je jedno – kostel stojí.“). Pro Holého je ale důležitější vlastní morální integrita a jen schůzka se stranickým představitelem je pro něj nepředstavitelná. V ukázce je naznačeno, že církevní elity v období normalizace preferovaly spolupráci – nikoliv strana, ale autority katolické hierarchie poslaly Holého na zapadlou faru. Jak mu jeho přítel naznačuje, se svou hlavou by mohl být v Praze hned – stačilo by jen ustoupit ze své nekompromisnosti.
Zapomenuté světlo (1996, r. Vladimír Michálek) |
