Postoje a hodnoty (angažovanost)
Scéna zachycuje konfrontaci dvou kamarádů, jejichž životní osudy jsou naprosto rozdílné a kteří reprezentují dvě strategie soužití s režimem normalizace. Sochař Mára naplňuje roli umělce a bohéma, který stojí v opozici vůči režimu. Právě umělci byli jádrem protirežimního disentu za normalizace. Za svůj občanský postoj ale často platili zákazem tvorby. Mára říká, že nemůže tvořit, ale vidíme ho při práci na státní zakázce mozaiky pro atrium základní školy. Její ředitel Břečka naopak reprezentuje typ loajálního občana, dokonce člena komunistické strany. Márovi se ospravedlňuje slovy, že ne každý může být hrdina. Distancuje se od režimu s tím, že on systém změkčuje zevnitř a že se obětoval – stylizuje se vlastně do role člověka, který pracuje proti režimu. Krédo svého života vtěluje do vzkazu budoucím generacím, který zabudují do mozaiky: „Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině. Ředitel školy Míla Břečka byl nucen se obětovat v zájmu tisíců dětí a předstírat loajalitu, ačkoliv vnitřně byl vždycky proti.“ Je však otázka, zda v roce 1984 (do tohoto roku je film zasazen) bylo hodně lidí vnitřně přesvědčeno o morální převaze komunismu a zda se vnitřní nesouhlas nestal mainstreamovým postojem. Můžeme věřit Břečkově sebestylizaci do člověka, který se obětoval a je vlastně větším a platnějším disidentem než sochař Mára? Ukázka vyznívá spíš jako kritika ředitelovy loajality – je zahrán jako slabá bojácná figurka. Odpor proti režimu dokáže vyjádřit jen tajně (čili bez jakéhokoliv efektu), ve skutečnosti s ním plně spolupracuje (pozice ředitele školy si žádala politickou angažovanost). Můžeme uvažovat o možnosti, kterou nadhazuje sochař: Míla to dělá pro hmotné zabezpečení své a svých dětí. Ani sochař Mára ale není zobrazen jako morálně silná osobnost – spíše jako povaleč se sklony k alkoholismu, kterému vyhovuje přežívání na okraji společnosti a jehož míra odporu proti režimu je diskutabilní. Ukázku můžeme využít k diskuzi o efektivnosti a etice různých postojů ke státní moci v polovině 80. let.
Pupendo (2003, r. Jan Hřebejk) |
