Porada vedoucích orgánů
Ukázka rekonstruuje úvod imaginární porady o vypracování zprávy pro předsednictvo ÚV KSČ, která se týká chemického průmyslu. Schůzka se odehrává na půdě sekretariátu ÚV a přítomni jsou jak straničtí funkcionáři, tak kapitáni průmyslu. Krátká scéna zaujme především používanou rétorikou, promluva tajemníka ÚV, který poradu řídí, je plná frází, klišé a v podstatě neobsahuje žádné sdělení. V tomto ohledu ukázka reprezentuje jazykový diskurz normalizačních elit. Takovéto promluvy se stávaly nedílnou součástí jakýchkoli jednání, jakékoli sdělení muselo být formulováno v rámci těchto jazykových norem. Téměř každé opatření mělo „principiální dopady“, zdůrazňuje se potřeba „řešit úkoly dneška i let budoucích“, „směle svěřovat velké úkoly“ atd. Za povšimnutí stojí i definice optimálního vedoucího pracovníka. Na prvním místě stojí politická vyspělost a až pak je zmíněna odborná fundovanost. To odráží strategii normalizačního vedení, které kladlo na politickou loajalitu vedoucích pracovníků mimořádné nároky a upřednostňovalo ji před odborností. Ukázka zároveň naznačuje vysoký stupeň byrokratizace v řízení společnosti. Ačkoli úvodní řečník zdůrazňuje principiálnost porady, jedná se fakticky pouze o přípravnou schůzku k vypracování zprávy pro ÚV KSČ. To pak na základě této zprávy rozhodne a vydá instrukce, které se zpět vrátí na tuto úroveň řízení. Celý proces byl značně zdlouhavý a od vypracování podkladů po finální rozhodnutí uplynulo tolik času, že přijatá direktiva už většinou byla zastaralá a neodrážela potřeby podniků. Pro podniky byla nicméně závazná a její změnu mohlo schválit pouze nejvyšší vedení. A tak se celý proces opakoval. Okres na severu (1981, r. Evžen Sokolovský) |
