Interrupční komise
Scéna zachycuje pár před interrupční komisí. Mladá zdravotní sestra Jáchymová (Andrea Čunderlíková) žádá o přerušení těhotenství. Před komisi předstupuje spolu s údajným otcem dítěte Pěnkavou (Josef Dvořák). Mají žádost o interrupci společně zdůvodnit. Pěnkava šel před komisi na přání manželky, skutečným otcem dítěte je primář Blažej (Josef Abrhám). Ukázka zachycuje fungování jedné ze specifických institucí socialistické společnosti – interrupční komise. V socialistickém Československu bylo umělé přerušení těhotenství legalizováno v roce 1957 (v reakci na legalizaci potratů v SSSR v roce 1955). Žena ovšem nemohla interrupci podstoupit pouze na základě vlastního rozhodnutí, ale musela svou žádost zdůvodnit při ústním pohovoru před komisí, kterou zřizovaly okresní a krajské národní výbory (NV). Kromě specializovaného lékaře v ní zasedali právě poslanci NV, preferovány byly ženy – členky Československého svazu žen (viz vládní nařízení z roku 1962). Zákrok byl navíc zpoplatněn (v rozmezí 200 až 800 Kčs dle životní situace ženy). Řada žen raději řešila obtížnou situaci nelegálním potratem, který byl ovšem zdravotně rizikový. Je třeba zdůraznit, že přes všechna omezení patřila tehdejší legislativa k nejliberálnějším v celé Evropě. Interrupce dále liberalizoval zákon z roku 1986, který provedení zákroku podmínil pouhou žádostí, pokud stáří plodu nepřesahovalo 12 týdnů. Tento zákon je v platnosti dodnes. Vedle legislativních omezení musíme při chápání nechtěných těhotenství zohledňovat také nepsané kulturní normy, které byly ve vztahu ke svobodným matkám uplatňovány ještě v 80. letech. Přestože v porovnání s tradiční morálkou došlo ke značné liberalizaci pohledu na úděl ženy, byl i v 80. letech považován status svobodné matky za méně prestižní než status vdané ženy. Ukázku můžeme využít k diskuzi o proměnách reprodukční politiky státu i o zodpovědnosti, kterou těhotenství přináší jak pro ženy, tak pro muže. Dalším možným kontextem je vztah oficiální legislativy a tradičního postoje vůči interrupcím, který zastávají církve. Je třeba zdůraznit, že tradiční konzervativní pohled na interrupce je negativní a že toto stanovisko má stejně legitimní relevanci jako liberální pohled. Interrupce je i dnes předmětem společenské diskuze a v české společnosti převládají, na rozdíl třeba od středomořských zemí, ale i například Polska, liberální postoje. Nemocnice na kraji města (1977, r. Jaroslav Dudek) |
