Životní styl undergroundu

  1. Charakterizujte životní styl undergroundu.
  2. Označili byste na základě této ukázky underground za politickou opozici vůči režimu? Jaký byl podle vás postoj režimu vůči tomuto hnutí?

Úryvek z filmu ...a bude hůř ilustruje především životní styl undergroundu – snahu zařídit si život bez ohledu na pravidla většinové společnosti a represivního režimu, který ji ovládal. Svobodomyslný životní styl se zakládal na odmítnutí konvencí rodičovské generace. Nešlo však v první řadě o politickou revoltu, o odmítnutí režimu jako u disentu. Vymezení se vůči společnosti bylo založeno hlouběji, na odmítnutí nejen politických struktur, ale i kulturních norem, na usilování o autentickou svobodu. V podmínkách autoritativního režimu ovšem tento protest zákonitě nabýval politických rozměrů. Underground se postupně politizoval a představoval početně (nikoli vlivově) nejsilnější část protirežimní opozice. Underground představoval alternativu vůči konformnímu (konzumnímu) mainstreamu obyvatelstva; ukazoval, že konformita vůči režimu není jedinou možnou alternativou, a vlastně vytrvale nastoloval otázku po tom, co je „normální“. Klip může posloužit jako východisko k diskuzi o kulturních vzorcích, které existovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech.

…a bude hůř (2007, r. Petr Nikolaev)

 

Film Petra Nikolaeva je adaptací stejnojmenné knihy Jana Pelce. Zobrazuje život lidí na okraji společnosti, je sondou do každodennosti undergroundu. Film popisuje téměř s dokumentární přesností životní styl undergroundu, včetně alkoholových excesů a sexuální nevázanosti. Zachycuje také perzekuci undergroundu ze strany bezpečnostních složek a okrajově i diferencované postoje „většinové“ společnosti. Už v době svého vzniku vyvolala Pelcova kniha vášnivé polemiky (odsudky Ivana Svitáka a Rio Preisnera), ale vysloužila si i pochvaly (Egon Bondy). Ambivalentní postoje vůči tématu undergroundu se přirozeně promítají i do jeho hodnocení.