Život na sídlišti

  1. Jak vzpomínají lidé v ukázce na život na sídlišti?
  2. Co kritizují?
  3. Je podle vás jejich pohled realistický?

Ačkoliv jsou v ukázce zaznamenány vzpomínky jen několika lidí, může reprezentovat kolektivní paměť na život na nově postavených sídlištích. Ve vyprávěních se mísí dva rozdílné pohledy na sídliště. Obyvatelé si byli vědomi jejich urbanistických chyb – masovost, nedostatek volného prostoru a zeleně, nedostatek intimity. Přesto není jejich hodnocení tak sarkastické jako ve filmu Panelstory Věry Chytilové. Přes všechny problémy je vzpomínání obyvatel ovlivněno jistou nostalgií, s odstupem času jsou limity bydlení na sídlištích pojímány spíše s humorem a přes kritiku jedna pamětnice vzpomíná, že to „bylo krásný“. Ukázka z dokumentu Vzpomínáme charakterizuje některé obecné mechanismy vzpomínání na normalizaci – pamětníci nereprodukují oficiální ideologický pohled (dobové záběry, které mají sídliště propagovat, také nemohou zakrýt oprávněnost kritiky o jejich odosobněnosti), mnohé aspekty socialistického života kritizují, ale i absurdity jsou brány s humorem a jako součást doby mládí, která byla přese všechno krásná. Není možné tento pohled zatracovat, ačkoliv je selektivní. Příslušníci střední třídy, kteří nebyli vystaveni v období normalizace perzekuci nebo nebyli ve styku s disentem, žili život bez větších otřesů a například porušování lidských práv není součástí jejich vzpomínek.

Vzpomínáme (1999, r. Andrea Prenghyová, Kamila Vondrová, Jakub Sommer, Štěpán Kačírek, Judita Křížová, Milan Peer)

Série krátkých dokumentů z produkce nadace Film a sociologie zachycuje formou orální historie vzpomínky pamětníků na každodenní život v období vlády komunistické strany. Tvůrci si všímají proměny oblečení, stravování, pracovních návyků, ale třeba i života na sídlišti. Výpovědi pamětníků jsou konfrontovány s dobovými filmovými a televizními materiály.