Zaměstnanost v socialismu

  1. Jaké hodnoty reprezentují Olin a Špína?
  2. Popište způsob jednání bezpečnostních orgánů s undergroundem. Myslíte si, že to odpovídalo tehdejším zákonům?

Ukázka z filmu ...a bude hůř ilustruje postavení příslušníků undergroundu a zachycuje jejich perzekuci ze strany bezpečnostních orgánů. Ačkoli se jedná o fiktivní postavy, rekonstruuje celá scéna určitý kulturní vzorec jednání bezpečnostních orgánů ve vztahu k lidem, kteří zjevně porušovali zažité normy. Zároveň ukázka informuje o „pracovní povinnosti“. Ideologie plné zaměstnanosti, která se stala jedním z pilířů režimní propagandy (sociální jistoty všem), měla i svůj rub. U lidí, kteří nepracovali, bylo možné dodržování pracovní povinnosti vymáhat. Pohovor s pracovníkem technických služeb upozorňuje i na hodnotový žebříček undergroundu. Namísto pracovní kariéry a „zařazení do společnosti“ dávali tito lidé přednost nenáročné práci, která byla v souladu s jejich svobodomyslností. Nevázanost na hmotné statky a opovrhování konzumním životním stylem většiny se staly charakteristickými rysy undergroundu. Zároveň ovšem tato svébytnost a nezávislost vyvolávala perzekuci ze strany Bezpečnosti a vlažné sympatie, nevraživost či nepřátelství široké veřejnosti. Nejednoznačný postoj k undergroundu ostatně měli i disidenti. Na jedné straně právě perzekuce undergroundu (proces s hudební skupinou Plastic People) vedla ke vzniku Charty 77, na straně druhé estetická a etická východiska undergroundu byla od postojů většiny disentu odlišná.

…a bude hůř (2007, r. Petr Nikolaev)

 

Film Petra Nikolaeva je adaptací stejnojmenné knihy Jana Pelce. Zobrazuje život lidí na okraji společnosti, je sondou do každodennosti undergroundu. Film popisuje téměř s dokumentární přesností životní styl undergroundu, včetně alkoholových excesů a sexuální nevázanosti. Zachycuje také perzekuci undergroundu ze strany bezpečnostních složek a okrajově i diferencované postoje „většinové“ společnosti. Už v době svého vzniku vyvolala Pelcova kniha vášnivé polemiky (odsudky Ivana Svitáka a Rio Preisnera), ale vysloužila si i pochvaly (Egon Bondy). Ambivalentní postoje vůči tématu undergroundu se přirozeně promítají i do jeho hodnocení.