JZD

Úspěchy JZD v 70. letech

  1. Jak se v této ukázce (která je z roku 1979) jeví družstevní zemědělství? Myslíte, že se jedná o reálný obraz, nebo jde spíše o propagandu?
  2. Pokuste se zamyslet nad možnými problémy socialistického družstevnictví, především jeho dopadů na krajinu.
  3. Pokuste se srovnat situaci v českém zemědělství v 70. letech a dnes. Převažují shody, nebo rozdíly?

Rozhovor mezi dosluhujícím a nastupujícím předsedou JZD zachycuje hlavní úspěchy JZD a dokumentuje tak proměnu kolektivizovaného zemědělství od těžkých začátků po prosperitu v 70. letech. Od roku 1965 rostla zemědělská výroba velmi prudce až do roku 1989. Přechod k velkovýrobě, rozvoj mechanizace, nárůst investiční činnosti, lepší dostupnost umělých hnojiv, kvalifikovanější vedení a systematické uplatňování vědeckých poznatků učinilo ze zemědělství stabilizující faktor československé ekonomiky. Rozvoj mechanizace vytlačil ruční práci. Poměr mezi strojovou a živou prací byl v zemědělství odhadován před rokem 1938 na 20 ku 80, v roce 1964 na 50 ku 50 a v roce 1977 na 76 ku 24. V 80. letech 20. století předstihovalo československé zemědělství výší svého růstu průměrné přírůstky v Evropě a v přepočtu na obyvatele i ve značné části ostatního světa. Většina obyvatel venkova se kolektivizaci dříve či později podvolila a s postavením zaměstnanců se smířila. Ztratili sice svou nezávislost a přiblížili se typově továrním dělníkům s pravidelnou pracovní dobou, ale odměnou jim byla řada jistot a rostoucí životní úroveň. Antropologické výzkumy 90. let tyto závěry potvrdily. Tento hospodářský a sociální růst byl ovšem vykoupen bezohlednou devastací krajiny. Vysokých výnosů se dosahovalo hlavně zvyšováním chemického hnojení, což znečišťovalo spodní vody a vedlo i k dalším ekologickým poruchám. Krajina změněná družstevnictvím postrádala retenční schopnosti, absence remízků a mezí vedla k erozím a odplavování ornice. Ukázka z filmu Tvář za sklem je nekomplikovaným a prvoplánovým zdůrazněním úspěchů socializace vesnice. Sloužit může především k ilustraci sociálního a hospodářského pokroku vesnice v 70. letech, má tedy zdůraznit, že družstevnictví znamenalo pro českou společnost nejen politické represe 50. let, ale i vzestup životní úrovně v 60. a především v 70. letech. Ukázku tak můžeme použít jako korekci často šířených mýtů o tom, že socialismus znamenal pouze úpadek. Tuto jednostrannou glorifikaci lze ovšem konfrontovat s fakty o zhoršování životního prostředí v důsledku nadměrné chemizace a dalších zásahů do krajiny (meliorace).

 

 

 

Tvář za sklem (1979, r. Hynek Bočan)

Rodinné drama odcizení mezi otcem a synem se odehrává ve dvou časových rovinách. V 50. letech je starý Tůma obviněn z vraždy agitátora a skončí ve vězení. Chlapce pak vychovává rodinný přítel. V 70. letech je kolektivizace jen smutnou vzpomínkou, z chlapce vyrostl úspěšný předseda JZD a vztah mezi otcem a synem se zvolna vylepšuje. Snímek přiznává, že režim v 50. letech tlačil na rolníky a šikanoval je (zákazy studia pro děti, nátlak skrze dodávky), ovšem jiné nezákonnosti nepřipouští. Naopak konzervuje představu o třídním boji a státním násilí jako odpovědi na násilí třídních nepřátel. Na pozadí rodinného dramatu a vzpomínek na minulost se prezentují úspěchy socialistického zemědělství.


JZD