Ukázka textu I.
|
„Bylo by zlé a vedlo by to postupně ke katastrofě, kdyby český člověk se po této těžké zkoušce z posledního měsíce opět otřepal a pokračoval v mudrování nad problémy, které problémy být přestaly, anebo dokonce, aby řada jedinců, bezohledných k národním zájmům, pokračovala v rozšiřování nesmyslů z jediného snad důvodu, že chce být zajímavá. Pro tento druh lidí, kteří snad nejsou přímými zrádci, ale přece jen neřestí, opatříme už přiměřené zaměstnání, které bude tak upraveno, aby je chuť na klepy a povídačky opravdu přešla. […] V jednom však nikdo z Vás nesmí býti na pochybách. Zrušení výjimečného stavu neznamená, že Říše by zítra zde u nás přihlížela k novým rejdům zrádců a Benešových agentů. Kdyby došlo u nás ještě jednou k šíleným podnikům proti Říši, znamenalo by to neodvratný konec českého národa. Velkoněmecká říše má dosti sil k tomu, aby se spravila s národem, který v jejím týlu tropí přes všechna vážná varování neplechu a je nenapravitelný. Češi a Češky! Pan státní president, jemuž máme tolik co děkovat, že můžeme být zemí dokonalého míru, svolal Vás sem, před pomník Svatého Václava úmyslně ve chvíli, kdy se jemu společně s námi, kteří tvoříme jeho vládu, podařilo Vůdce přesvědčit, že český národ vcelku nemá nic společného s Benešovými vrahy a jejich ojedinělými pomahači. […] Konali jsme svoji povinnost, když národu hrozila od nepřítele zkáza. Říše uznala naši snahu a proto ti, národe český, vrátila starý klid a poskytla možnost další plodné práce. Zde pod pomníkem českého patrona, který dobře viděl vývoj, který začal tu nejsprávnější českou politiku před tisíciletím, zde si slibme všichni věrnost, zde si slibme, že každý z nás při každém svém kroku bude napříště stále myslit na osud svého národa a na sílu Velkoněmecké říše, jejíž pevná ruka znovu nám byla podána. Stiskněme tu tvrdou ruku chlapsky a držme slovo, které za Vás dal Váš státní president. V poměru českého národa k Velkoněmecké říši se za celých tisíc let, která nás dělí od doby svatováclavské, nic nezměnilo. Vždy, když jsme šli věrně s Říší, byli jsme silným a slavným národem. Postavili-li jsme se však proti Říši, české země upadaly a měnily se ve válečnou poušť. Dbejme už jednou toho, co učí české dějiny. Slyšte, co Vám radí Váš moudrý státní president a věřte nám, své vládě, která může hrdě prohlásit, že zachránila v uplynulých smutných týdnech národu více, než si můžete pomyslit a než Vám smíme prozradit. Jděte ke svým rodinám a ke své práci s tím dobrým vědomím, že dokud nás budete poslouchat, dotud vám také ručíme za váš klid a za vaši spokojenost. Buďte vděčni našemu Vůdci Adolfu Hitlerovi, který uvěřil našemu ujištění, že český národ nemá a nikdy už nebude mít nic společného s dobrodruhem Benešem a že český lid svorně bude stát za svou zákonnou vládou a že bude poslouchat svého stařičkého presidenta, kterému v jeho politice byl Svatý Václav vzorem a posilou.“ (Slib národa u pomníku sv. Václava, projev ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce, Národní politika, 5. července 1942) |
MOŽNÉ OTÁZKY:
- Jak Moravec ve svém projevu prezentuje výjimečný stav a období tzv. heydrichiády? Do jakých souvislostí zasazuje atentát na Heydricha a následnou vlnu represí?
- Jakou funkci plní v projevu odkaz na svatého Václava? Proč je v souvislosti se slibem věrnosti říši středověký kníže zmiňován?
- Jaké významy spojuje Moravec ve svém projevu s tzv. Velkoněmeckou říší? Co tato říše znamená pro český národ?
- Jak Moravec ospravedlňuje svou promluvu před národem, jenž byl podroben tvrdým represím? Jakých hodnot se dovolává?
- Ideologický jazyk často důležitá sdělení netematizuje přímo, ale skrývá je pod povrchem. Lze takovou nepřímou informaci odhalit i v podtextu Moravcova projevu?
- Pokuste se o stylistickou charakteristiku projevu. Jaké motivy Moravec zdůrazňuje? O jakou stylizaci se pokouší? Jaké postupy využívá, aby na posluchače či čtenáře zapůsobil?
- Co se na Václavském náměstí vlastně slibuje? Jaké významy evokuje tento rituál slibu věrnosti?
- Moravec v projevu hovoří o nepřátelích českého národa. Jsou to nacisté? Pokuste se nabízený obraz nepřítele (v konfrontaci s nímž je konstruován pozitivní sebeobraz národního společenství) blíže popsat.
