Učebnice dějepisu

Ilustrační foto: Obrázky z dějin. Učebnice vlastivědy pro 4. postupný ročník národních škol
Obrázky z dějin. Učebnice vlastivědy pro 4. postupný ročník národních škol, Praha, SPN 1952. (kolektiv autorů: J. Doležal, O. Fidrmuc, J. Peka, M. Macháček a další)

Školní dějepis představoval v kontextu lidově demokratického Československa významný nástroj ideologické indoktrinace. Dějepisné vzdělání se mělo podstatnou měrou podílet na výchově nového socialistického člověka. Analýza a interpretace ukázek z učebnic dějepisu může vést ke kritické reflexi persvazivních strategií a mechanismů ideologické manipulace. Výklad dějin se samozřejmě v průběhu let měnil, podléhal proměnám ideologického kontextu. V učebnicích tak lze zachytit zajímavé posuny v koncepci školního dějepisu. Srovnání těchto různých modelů učebnic a odlišné konceptualizace dějepisné látky může pomoci blíže vymezit funkce, jež dějepisné vzdělání mělo v kontextu socialistické výchovy plnit. Takové úvahy nás mohou dovést ke srovnání s dnešní dobou, k úvahám o smyslu dějepisné výuky dnes.

V západní Evropě došlo v posledních desetiletích k zásadní proměně dějepisných učebnic, kdy klesá podíl syntetického výkladového textu na úkor analytické části (obrázky, novinové či odborné texty, vzpomínky aj. – doplněné otázkami a úkoly) a zdůrazňuje se pluralita a konstruktivismus dějepisného poznání. Reprezentativním příkladem takových učebnic může být třeba společný německo-francouzský model učebnice Geschichte/Histoire. Tento úspěšný projekt založený na multiperspektivnosti dějepisného vzdělávání vznikl roku 2003 na základě společného rozhodnutí francouzské a německé vlády. Nejde přitom „jen“ o vytvoření jedné učebnice, ale o stabilní pracovní skupinu, která se zabývá tvorbou materiálů pro školní výuku dějepisu (viz: http://www.klett.de/projekte/geschichte/dfgb/). Využití ukázek ze starších (nejlépe ideologicky deformovaných) učebnic představuje nejen efektivní způsob analytické práce s textem, ale především do výuky (a následně do historického vědomí žáků) nenápadně vnáší povědomí o konstruktivismu, pluralitě a multiperspektivnosti dějepisného poznání.

V rámci tématu je prezentováno pět ukázek z učebnic vlastivědy a dějepisu pro základní školy. Konkrétně se jedná o učebnici pro žáky čtvrté třídy základní školy od širšího kolektivu autorů s názvem Obrázky z dějin, učebnice vlastivědy pro 4. postupný ročník národních škol (Praha, SPN 1952), z níž jsme vybrali výklad o první světové válce. Dále o učebnici autorů Miloslava Trapla a Vratislava Čapka Dějepis pro devátý ročník základní devítileté školy (Praha, SPN 1959), kde zaměříme pozornost na interpretaci husitství. Dějepisnou produkci 60. let představuje učebnice Karla Bartoška Dějepis pro 9. ročník základní devítileté školy (Praha, SPN 1963) – pozdějšího spoluautora Černé knihy komunismu (vydávaná v letech 1963–1967). Z této učebnice vybíráme ukázku ze závěrečného textu, která se pokouší o shrnutí smyslu dějepisného poznání a apeluje na dětského čtenáře. Normalizační dějepis zastupuje Dějepis 9 pro závěrečnou třídu základní školy (Praha, SPN 1972), z nějž nabízíme výklad o Mnichově, a druhý díl učebnice Miloně Dohnala a Otakara Káni Dějepis 8 pro 8. ročník základní školy (Praha, SPN 1983), zde se výklad zaměřuje na zcela nedávnou minulost – 70. léta.

Vcelku tak ukázky zachycují nejen reprezentativní témata (výklad první světové války, husitství a Mnichova), která sehrála významnou roli v rámci ideologické reinterpretace dějin, ale též charakteristické principy ideologické manipulace a běžné persvazivní strategie. Výběr ukázek se pokouší zachytit hlavní proměny školního dějepisu od počátku padesátých do osmdesátých let. Zároveň ukazuje konvenční styl dějepisných učebnic, přináší ukázky standardních žánrů (výklad, otázky, apelativní text, shrnutí).

Proč se při výuce soudobých dějin věnovat zrovna starým učebnicím dějepisu? Práce s tímto materiálem může být mimořádně efektivní. Žáky s textem spojuje recepční kontext: i oni jsou ve škole a i jim kdosi vykládá něco o dějinách. Tato souvislost je může nejen pozitivně motivovat, ale především přirozeně generuje otázky, jež snadno přejdou v hlubší analýzu a interpretaci textu. Nad ukázkou z učebnice může dojít k nebývale efektivní koncentraci témat: hovoříme o první světové válce jako o historické události, zároveň o ideologické dezinterpretaci a účelovém využití zkresleného obrazu války k legitimaci moci a navíc též o socialistické škole a jejím výchovném tlaku na žáka. Staré učebnice žáky nenásilně vedou k tomu, aby si uvědomovali proměnlivost recepčního kontextu (situace žáků i učitelů ZŠ se v 50. letech lišila od té dnešní), aby pochopili, že historický kontext ovlivňuje jednání lidí, aby k hodnocení tohoto jednání přistupovali s vědomím toho, že bylo historicky kontextualizováno, a ptali se po specifikách tohoto kontextu.


Nenalezen žádný článek.