Přerov-Předmostí: Co bychom měli vědět o normalizaci
V rámci projektu měli žáci 9. ročníku původně připravit rozhovory s rodinnými příslušníky na téma normalizace. Během společných setkávání nad postupem práce a tvorbou otázek pro pamětníky a při debatách nad problémy, které s sebou některé rozhovory nesly, vzešel z řad žáků nápad uspořádat výstavku normalizačních předmětů, které doma nalezli. Jelikož vedení školy i ostatní pedagogičtí pracovníci byli k dané aktivitě více než vstřícní, konal se na naší škole v květnu 2012 projektový den s názvem Jaká byla ta 70. a 80. léta aneb Žít pod dozorem bylo normální.
„Bez pracovního nasazení všech mých kolegů a velké podpory vedení by nešlo uvedený projekt, a hlavně projektový den zrealizovat. Lidé musí mít do těchto aktivit chuť, jít do nich s nasazením a užít si je, což se u nás stalo. Zpětně jim všem děkuji.“
MICHAELA JANČOVÁ, 2012
Autorka: Mgr. Michaela Jančová, ZŠ a MŠ Pod Skalkou, Pod skalkou 11, Přerov-Předmostí
Spolupráce: Pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci ZŠ a MŠ Pod Skalkou
Klíčová slova: rodinná paměť, orální historie, rozhovor s pamětníkem, normalizace
Místa realizace: ZŠ a MŠ Pod Skalkou, historické centrum Přerova
Celková doba realizace: září 2011–červen 2012
Kontext projektu
Základní škola Pod skalkou 11 v Přerově-Předmostí je školou malou, dalo by  se říci spíše rodinného typu. Při výuce jsou uplatňovány metody kritického myšlení, škola je otevřená alternativnímu způsobu výuky a projektovému vyučování. Jde ale zároveň o školu, kterou v hojném počtu, zvláště na 2. stupni, navštěvují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Proto se snažíme učivo přibližovat žákům názornou, přitažlivou formou, ale zároveň moderně a interaktivně s co největší srozumitelností. Do hodin dějepisu jsou začleňovány dokumenty České televize či organizace Člověk v tísni, žáci 8. a 9. ročníku jsou zapojeni do Příběhů bezpráví – beseda s pamětníkem a festivalu Jeden svět na školách, dále spolupracujeme s festivalem AFO, který je každé jaro organizován Univerzitou Palackého v Olomouci.
Východiska a cíle
Vzhledem k charakteru školy jako zařízení „rodinného typu“ se při seznámení s projektem Dějepis v 21. století jasně nabízela otázka, jak do aktivit zapojit co nejvíce žáků a jejich rodinných příslušníků. Když vyšel podnět k výstavě normalizačních předmětů z řad právě zapojených žáků, další průběh už byl nasnadě.
Hlavním cílem bylo žáky motivovat k poznávání nejen „velkých dějin 20. století“, které jsou pro většinu z nich skoro dobou středověku, ale především k poznání a seznámení se s dějinami malými, dějinami jejich rodin, osudy a názory rodinných příslušníků, kteří v době 20. století prožili značnou část svého života. A tak vlastně i poznat sám sebe.
Cílové skupiny
V první fázi projektu se do projektu zapojili žáci 9. tříd. Když od nich vzešel nápad uspořádat výstavu dobových artefaktů, rozvinuli jej pedagogové do projektového dne, kterého se zúčastnili žáci celého 2. stupně.
Obsah a průběh projektu
Už v září a říjnu jsme připravili různé menší aktivity zaměřené na přiblížení regionálních dějin a rozvoj schopnosti pracovat s informacemi a komunikovat (práce s dobovými fotografiemi z přílohy týdeníku Naše Přerovsko, zpracování prezentací pro celodenní procházku městem). Hlavním záměrem pro další práci bylo přiblížit žákům 9. ročníku téma normalizace prostřednictvím rodinných vyprávění. V prosinci byli proškoleni pracovníky ÚSTR v metodě orální historie a začali připravovat rozhovory s rodinnými příslušníky na různá témata časově související s normalizací. V průběhu nadcházejících měsíců navázali kontakt s pamětníky v rodině či blízkém okolí, připravili si okruhy dotazů, formulovali otázky, provedli rozhovory a s využitím průběžných konzultací je zpracovali do strukturovaných přepisů.
Během společných setkávání nad postupem práce a tvorbou otázek pro pamětníky a při debatách nad problémy, které s sebou některé rozhovory nesly, vzešel z řad žáků nápad uspořádat výstavku normalizačních předmětů, které doma nalezli. Jelikož vedení školy i ostatní pedagogičtí pracovníci byli k dané aktivitě více než vstřícní, konal se na naší škole v květnu 2012 projektový den s názvem Jaká byla ta 70. a 80. léta aneb Žít pod dozorem bylo normální.
V červnu jsme společně reflektovali celý den, debatovali s aktéry projektu a uspořádali anketu ve školním časopise.
Vazba na vzdělávací cíle: Díky projektu došlo k prohloubení mezipředmětových vztahů a rozvíjení všech klíčových kompetencí.
Průřezová témata: OSV, VDO, MV
Vzdělávací obory: D, ČJL, VO, Z, VV
Výsledky jednotlivých aktivit projektu
1) Vyplněné pracovní listy, fotografie, výtvarné práce a projektové skupinové knihy (Náměstí TGM, Zámek, Místní kostely a hřbitovy, Nádraží, Měšťanský dům, Továrna Kazeto)
2) Nahrávky rozhovorů + přepisy
3) Výstavka předmětů a oblečení z období normalizace
4) Fotografie z projektového dne
Systém pedagogického hodnocení
1) Body a procenty – ve škole byli žáci hodnoceni body a procenty, které pak tvořily výslednou známku na vysvědčení; zároveň bylo psáno slovní hodnocení.
2) Tabulka převodu procent na známky:
I) 100 – 90 % 1
II) 89 – 70 % 2
III) 69 – 45 % 3
IV) 44 – 25 % 4
V) 24 – 0 % 5
3) U skupinových prací byl hodnocen individuální podíl i celkové vyznění práce. Předem byl dán bodový systém, např. max. počet bodů 20, pozdní odevzdání minus 2 body.
4) Hodnocení bylo zařazeno do klasifikace žáků za předměty D, ČJL, VO a VV.
5) Probíhalo i vrstevnické hodnocení – v rámci hodin a vzájemného předčítání prací, při individuálních konzultacích.
Zdroje, pomůcky a materiál
Dostupné knihy o Přerovu a okolí, výpovědi pamětníků, místní noviny
Fotoaparáty, diktafony, MP3 přehrávače, kancelářské potřeby, počítače s reproduktory, skener
Reflexe a výhled do budoucnosti
Projekt Dějepis v 21. století je velmi dobrým počinem, jelikož inspiruje, jak učit jinak. Memorování nemá pro pochopení minulosti příliš smysl, zvláště pokud jde o minulost nedávnou. Mnoho otázek ještě není zodpovězeno a žáci si své myšlenky a názory tvoří právě na základě těchto otázek. Je dobré je vést, ale ještě lepší je dát jim prostor k poznání. Nemálo z nich po skončení projektu děkovalo. Někteří poprvé po dlouhé době mluvili se svými rodiči o něčem jiném než o školních výsledcích, dozvídali se podstatné informace, které formovaly životní osudy jejich příbuzných.
Bez pracovního nasazení všech mých kolegů a velké podpory vedení by nešlo uvedený projekt, a hlavně projektový den zrealizovat. Lidé musí mít do těchto aktivit chuť, jít do nich s nasazením a užít si je, což se u nás stalo. Zpětně jim všem děkuji.
