Podpultový prodej

  1. Pokuste se na základě výroků prodavače ovoce a zeleniny charakterizovat zvláštnosti dobového nakupování.
  2. Jak se mohl běžný občan dostat k „pěknému ovoci“?
  3. Proč „lulani“ nakupují vpředu a „frajeři“ si vybírají ve skladu?
  4. Jak byste osvětlili prodavačův výrok „lidi lžou anebo platí“? Co vypovídá o dobové společenské praxi?
  5. Pokuste se pojmenovat hodnoty, které, soudě podle jeho přístupu k práci a zákazníkům, prodavač zastává.

Scéna se odehrává ve skladu prodejny Ovoce a zelenina. Prodavač (Pavel Zedníček) seznamuje svého mladého přítele (Jan Kraus) se zvláštnostmi svého zaměstnání. Idealismus a naivita mladíka, který chce být spisovatelem, je tu konfrontována s cynismem a účelovým přístupem ke společnosti v případě jeho staršího kamaráda. Ukázka nabízí kritický pohled do zákulisí socialistického obchodu. Prodavač otevřeně přiznává dvojí pravidla: někdo nakupuje vepředu a jiný vzadu. Pro někoho existuje výběrové zboží, jiný se musí spokojit s tím, co mu zelinář nandá do sáčku. Kromě této dobové sociální praxe (podpultový prodej, obchodování „něco za něco“) můžeme tematizovat i institucionální ukotvení prodejen, které patřily do monopolního řetězce národního podniku Ovoce a zelenina. Prodavač tedy nebyl majitelem obchodu, ale maximálně vedoucím provozovny. Zajímavé téma pro školní výuku představuje též hodnotový rámec takového jednání, který je zde vcelku přímo pojmenován. Prodavač hovoří o svém postoji ke společnosti, v jeho názorech se zrcadlí, co je pro něj důležité, oč v životě usiluje. Nabízí se srovnání s esejem Václava Havla Moc bezmocných (1978), v němž autor využívá typizovanou postavu zelináře, aby charakterizoval fungování československé společnosti v době tzv. normalizace. Scénu lze chápat i jako dialog Nýdrleho s Havlovými názory. Dvojí přístup k zákazníkům lze chápat jako metaforu celé společnosti. Nýdrleho zelinář není jen bezmocnou obětí režimu, přizpůsobil se novým pravidlům hry a umí z nich profitovat.

Evžen mezi námi (1980, r. Petr Nýdrle)

Absolventský film studenta FAMU Petra Nýdrleho by šlo dnešními slovy označit jako nezávislý studentský snímek, ve kterém autor vyjadřuje znechucení nad normalizační popovou kulturou a jejím zákulisím. Ačkoliv má film z hlediska kvality záběrů i plynulosti scénáře své slabiny, jeho kritické zachycení společnosti přelomu 70. a 80. let je v české kinematografii ojedinělé, což dokládá i fakt, že snímek po své projekci putoval do trezoru a obnovené premiéry se dočkal až po revoluci v roce 1989. Autor dva roky po premiéře emigroval do USA, kde se prosadil jako režisér reklam a hudebních klipů. Spíše než o cílenou satiru jde ve snímku o negaci řady dobových společenských jevů. Nýdrle obsadil Jana Krause do role mladíka Evžena, který se vydá do Prahy, kde se mu podaří dobýt pochybnou slávu textaře. Evžen se z naivního vesnického chlapce probije na výsluní populární tvorby především díky své pragmatičnosti, kterou nejlépe ilustruje závěrečná sekvence Evženových laciných a povrchních veršů. Nýdrle v závěru zpochybňuje, zda úspěch za cenu přijetí soudobých norem lze považovat za úspěch v pravém slova smyslu.