Nový budovatelský mýtus

  1. Proč inženýr Hlaváč srovnává atomovou elektrárnu s katedrálou?
  2. Jak vyznívá filmový obraz stavby? Jaké prvky filmového jazyka se na tomto vyznění podílejí a jak?
  3. Nese ukázka nějaké stopy dobové ideologie, manipuluje diváka?
  4. Proč se v 80. letech točily filmy o atomových elektrárnách a proč režisér získal za tento snímek státní cenu Klementa Gottwalda?

Snímek Atomová katedrála zachycuje stavbu jaderné elektrárny v Dukovanech (zahájení 1978, spuštění prvního bloku 1985, dokončení 1987). Režisér Balík film natočil podle literární předlohy Stanislava Rudolfa (Běh znaveného koně) a poněkud opožděně (v předvečer přestavby) se v něm pokusil oživit budovatelský mýtus socialismu. V roce 1985 získal za snímek státní cenu Klementa Gottwalda. Atomová elektrárna má být symbolem pokroku, šťastných zítřků a vyspělosti světa socialismu. Hlavní postava inženýra Hlaváče (Jiří Krampol) představuje typ socialistického hrdiny práce, který navzdory překážkám, nepřízni vedení i osobním problémům obětuje vše stavbě elektrárny. V závěru filmu příznačně umírá na srdeční kolaps. Scéna jej zachycuje při setkání se synem Rosťou (Pavel Kříž), kterému ukazuje budovatelské dílo. Poetizující záběry staveniště elektrárny podkresluje symfonická hudba G. Mahlera a P. I. Čajkovského. Scénu můžeme využít jako východisko k analýze režimem deklarovaných hodnot. Výstavba moderní infrastruktury (dálnice, přehrady, elektrárny) byla posledním velkým hospodářským úspěchem komunistického režimu. S nástupem kvalitativních inovací ekonomiky ve smyslu třetí vědecko-technické revoluce (počítače, telekomunikace, automatizace, robotizace) se už hlavní hrdina filmu nedokázal vyrovnat. Stavba elektrárny byla oslavována podobně jako v 50. letech, jde tedy o pokus revitalizovat tradiční budovatelský mýtus.

Atomová katedrála (1984, r. Jaroslav Balík)

 

Film Jaroslava Balíka zachycuje stavbu jaderné elektrárny, přičemž pozornost je zaměřena především na hlavního stavbyvedoucího inženýra Hlaváče. Ten se musí vypořádat s problémy s dodavateli, nepřízní vedení i intrikami podřízených, zároveň řeší své osobní a rodinné problémy. Balíkův pokus o oživení budovatelského mýtu vyústil v plochou a nepřesvědčivou agitku, která se míjela s duchem doby. Příznačné ovšem je, že hrdinou není kolektiv, ale představitel elit. V roce 1985 dostal režisér státní cenu Klementa Gottwalda.