Možné odpovědi k textu II.

  1. Hlavními hrdiny husitské revoluce jsou neosobní a kolektivní postavy: lid, chudina, měšťanstvo, církev, feudálové apod. Konkrétní lidé a jejich motivace k jednání se z takto podávané historie vytrácejí. Používání abstraktních pojmů je v dějepise i historiografii dodnes běžné, obdobné vyloučení jednotlivce z dějin však v socialistickém dějepise dosáhlo zcela mimořádné úrovně. Dějiny nebyly příběhem jednotlivců, ale kolektivních tříd. Jednání lidí určovalo třídní vědomí, neměli tedy vlastní individuální názor, ale splývali s postoji sociálně ekonomicky vymezené skupiny. Z dějin se tak zcela vytrácí svoboda lidského rozhodování. Popis dějin se ze sféry konkrétního jednání (historických událostí, v nich se rozhodují lidé z masa a kostí) přesouvá do neosobní roviny, v níž na sebe dle obecných zákonitostí reagují pokrokové (revoluční) a zpátečnické (reakční) síly.
  2. Výraznou manipulaci představuje tvrzení o tom, že husité bránili proti křižákům bohatou kulturu vytvořenou předchozími generacemi. Připomeňme si jen množství středověkých klášterů, které husité vyplenili a vypálili (Sedlec u Kutné Hory, Benešov, Osek, Zlatá Koruna, Louka u Znojma, Milevsko, Broumov, Louňovice, Sázava, Nepomuk, Chotěšov, Kladruby, Velehrad, Žďár nad Sázavou a mnohé jiné). S kláštery zanikly i bohaté knihovny, ve víru náboženských bouří byly ničeny i obrazy a sochy. Výklad dále zcela opomíjí náboženský rozměr husitského hnutí. V rozporu se staršími výklady i současným poznáním se rozměr husitských bouří omezuje na majetkovou základnu, na spor bohatých vykořisťovatelů a chudých vykořisťovaných. Recykluje se naopak tradiční protiněmecký rozměr husitství, jenž se zdůrazňoval již v 19. století, kdy doba slavných vítězství sloužila k utužení národní identity.
  3. Komunistická ideologie prezentovala husitství jako svého ideového předchůdce. Snaha komunistů provést revoluci, odstranit společenské rozdíly, zrušit soukromé vlastnictví a vybudovat beztřídní společnost tak měla předobraz v dějinách. Komunisté jako by říkali: nepřicházíme s ničím novým, stejné touhy měli lidé i v minulosti, až v dnešní době však máme možnost tyto touhy naplnit. Husitství umožnilo KSČ ukotvit komunistické ideje do českých národních tradic. Čeští husité byli první komunisté v dějinách, právě Češi by tak v duchu svých národních tradic měli být komunisté. Bolševická verze komunismu tak ztrácí nádech cizokrajnosti (ideologie dovezená z ruského východu) a jeví se jako bytostně český politický program, který vychází z historických tradic národa a lze jej spojit s oblíbenými postavami českých dějin (Hus, Žižka).
  4. Výklad nenabízí žádná historická fakta ve smyslu dat a událostí, která by měl žák reprodukovat. Ukázka především interpretuje. Ukazuje husitské války jako první socialistickou revoluci, husité jsou představeni jako předchůdci dnešních komunistů. Od žáků se čeká, že tuto interpretaci přijmou za svou, výklad tak minulost aktualizuje a má silný politický přesah. Na základě dějepisného výkladu by žáci měli přijmout vládu KSČ jako něco, co má historické ospravedlnění. Objektivní zákonitosti dějin nás přivedly tam, kde jsme – do socialismu. Komunisté jsou dobří, protože v dějinách vždy bojovali proti zlu, zastoupenému především chudobou a vykořisťováním.
  5. Vedle přímých domácích nepřátel husitů – feudality a církve, jež vykořisťovaly městskou chudinu a venkovský lid, vystupuje i měšťanstvo jako zrádný spojenec. Křižáci zastupují živel cizinců, kteří se z obavy před šířením revolučních myšlenek vrhli do země. Na stranu zla se přidali i místní Němci. Nepřátelé jsou tudíž vymezeni sociálně a etnicky, tedy jako společenské třídy a národnostní skupiny. Jejich vymezení lze snadno aktualizovat ve vztahu ke společenskému kontextu 50. let a k dobové komunistické propagandě.
  6. Husitské bouře měly tento národnostní rozměr, česko-německý konflikt však v nich nebyl prvořadý. Učebnice tento rozměr husitských válek záměrně vyhrocuje, aby minulost aktualizovala a účelově využila k legitimaci komunistické ideologie. Komunisté se představují nejen jako dědicové husitských tradic, ale též jako ti, kteří bojují proti „odvěkému nepříteli“ českého národa, tedy proti Němcům. Potvrzení tohoto kulturního stereotypu, který se přitom mohl dostat do rozporu s internacionalismem komunistické ideologie, posilovalo legitimitu KSČ. Komunisté chtějí vybudovat sociálně spravedlivou společnost jako táborští husité a bojují s německým fašismem a třídními nepřáteli, stejně jako husité s německými křižáky, vykořisťovatelskou církví a feudalitou. Nátěr němectví a cizáctví dodatečně legitimizuje sociálně definovanou skupinu nepřátel a přispívá též k utužení představy o kolektivní identitě „nás“, kteří se vůči vykořisťování a němectví (potažmo fašismu) negativně vymezujeme.
  7. Husitské války a dobové budování socialismu má dle učebnice řadu souvislostí, oba procesy jsou prezentovány jako podobné (téměř totožné), socialismus dnes naplňuje touhy někdejších husitů, v dějinách se naopak zrcadlí a potvrzuje vize socialistické společnosti. Jde o sociální spravedlnost, o národní kulturu, o oslabení německého živlu ve vlasti, o rozvoj národního jazyka. Žáci jsou vedeni k tomu, aby historii takto aktualizovali, aby všem lidem bez ohledu na historický kontext přičítali stejné motivace. V dějinách vždy běží především o boj vykořisťovaných s vykořisťovateli, historie je jen jedna. Dějiny jsou takto účelově využity k ospravedlnění politické ideologie, která svůj původ odvozuje již od husitství. V podtextu se objevuje další souvislost: stejně jako husité bránili vlast před nájezdy křižáků, musí vojáci dnes bránit socialismus před imperialisty ze západu.
  8. Husitská doba dle výkladu prospěla češtině, posílala její pozici proti němčině. Výklad zde navazuje na obrozenský stereotyp, daří-li se dobře jazyku, pak můžeme celou historickou epochu hodnotit jako dobrou. Čeština zůstává základním spojujícím znakem národního společenství, jehož význam komunistická ideologie nezpochybňuje, spíše se jej snaží pozměněným výkladem zmocnit, komunisté se situují do role dědiců národních tradic. Stejně jako sdílí husitskou touhu bojovat proti vykořisťovatelskému zlu feudality a církve, tak obdobně jako husité usilují o rozkvět vlasti a jazyka. Komunisté se hlásí k neproblematickým a tradičně sdíleným hodnotám, které vychází z tradic národního obrození.