Možné odpovědi k textu I.
- Pro Chartu text používá výrazy „pamflet“ a „hanopis“, což navozuje dojem, že Charta vznikla „na objednávku“ především proto, aby pomlouvala. Nemá tedy smysl se jí vážně zabývat. Lživé prohlášení chce znovu „zasít semena kontrarevolučního dobrodružství“. Charta představuje další z mnoha pokusů buržoazie o kontrarevoluci. Novinový článek klade vystoupení chartistů do souvislostí s lety 1948 a 1968, kdy se reakce neúspěšně snažila „uvrhnout naši socialistickou společnost do chaosu a nejistot“. Po těchto rozhodujících porážkách představuje Charta jen marnou snahu o změnu poměrů. Chartisté jsou dle článku „donkichoti“, kteří nemají šanci na úspěch. Jejich vystoupení navíc není motivováno nezištně. V pozadí stojí „antikomunistické centrály“, které si Chartu předem objednaly. Panoptikální charakter celého podniku však dle článku prozrazuje, že se reakce vyčerpává. Nepředstavuje již skutečné a vážné nebezpečí jako na počátku budování socialismu a v roce 1968, její tvář je spíše groteskní. Zatímco svět socialismu se úspěšně rozvíjí, Západ se ve svém zoufalém boji s ním uchyluje k prostředkům, které jej jako vážného nepřítele diskvalifikují. Nepřátelé již nemají vzbuzovat strach a hrůzu (jako obrazy sabotérů, agentů a válečných štváčů z padesátých let), ale jsou prezentováni jako postavy trapné až komické.
- Text neskrývá emocionální pohnutí a rozhořčení. Objevuje se v něm celá řada expresivních výrazů, které tuto excitovanou stylizaci navozují (směsice ztroskotanců, demagogický hanopis, debakl, sešli se v jedné kupě, svérázné panoptikum, veteš se omlela, renegáti, odpadlíci aj.). Odsudek „pamfletu“ stylisticky graduje pomocí hromadění přívlastků, v nichž se opakuje předpona proti (protistátní, protisocialistický, protilidový). „Ztroskotanci a samozvanci“ vydráždili svět socialismu k rozhodné reakci, „demagogický hanopis“ donutil komunistickou stranu k tomu, aby odhalila skutečnou tvář jeho původců. Zejména v úsečných charakteristikách jednotlivých „ztroskotanců“ dosahuje styl článku mimořádné expresivity (zavilý antisocialista, věrný sluha imperialismu, trockistická individua, zkrachovalý politik, nastrčená figurka, notorický reakcionář, mezinárodní dobrodruh aj.). Expresivitu podtrhuje i absence sloves. Po úvodní vazbě „patří k nim“ následuje úderný výčet jmen a strohých charakteristik. Tyto přístavky mají spíše charakter urážek než pojmenování. Přesto se za nimi skrývá i věcná snaha o typologii nepřátel. Krátké charakteristiky přiřazují jednotlivé představitele opozice k dílčím typům a působí tak jako ustálené přívlastky. Text se tváří, že tomuto panoptiku herců strhává masky a odhaluje jejich skutečnou tvář. Expresivitu textu zvyšuje též ironické užití některých výrazů v uvozovkách. Stylizace může připomínat rétoriku politických procesů padesátých let, neboť taková míra emocionálního rozhořčení nebyla v rétorice normalizační moci obvyklá. V podtextu článku se tak může skrývat i jistá hrozba: pokud Charta nezůstane omezenou aktivitou několika „ztroskotanců a samozvanců“, mohla by se rozjet tvrdší represe ve stylu politických procesů padesátých let.
- Chartisté představují dle novinového článku jen neúspěšné zkrachovance, kteří se snaží za každou cenu získat pozornost. Nestojí za nimi žádné ideové přesvědčení, motivují je jen peníze a neuspokojené osobní ambice, pocit vlastní výlučnosti (elitářství). Jsou to loutky (figurky, herci) v rukou antikomunistických centrál. Ve svém egoismu neváhají riskovat kontrarevoluční rozvrat vlastní země, nezáleží jim na životě obyčejných lidí, ačkoliv se jejich jménem dovolávají lidských práv. Dílčí charakteristiky jednotlivců poukazují na další negativní vlastnosti: Havla motivuje ztráta rodinného majetku, Kohout je jen sluha a poslušný agent, Kriegel nezodpovědný dobrodruh, Šilhán jen nastrčená figurka. Tyto veskrze nízké motivace mají Chartu představit jako falešnou hru, jež humanistickými hesly jen maskuje své skutečné cíle.
- Výraz „disidenti“ neoznačuje nic. Toto umělé slovo „se našlo“, aby zakrylo skutečnou tvář odpůrců socialismu. Vytvořily jej antikomunistické centrály, neboť tradiční „antikomunistická veteš se omlela“. Toto slovo tedy představuje masku, pod níž se mají skrýt skutečné cíle kontrarevoluce. I proto se v oficiálním tisku výraz „disident“ psal vždy v uvozovkách.
- Motiv herectví odkazuje k motivu divadla. Chartisté hrají přidělené role, skrývají se za kostýmy, mají nalíčené tváře, poslušně naslouchají pokynům režiséra. Motiv hry evokuje též skrytou motivaci. Hra má vyvolat iluzi, odvést pozornost od skutečných cílů. Hrají si s námi, aby nás obelstili. Motiv panoptika odkazuje na špatně odvedenou hru. Jako by pod kostýmy a líčidly prosvítaly skutečné tváře. Hra se chartistům nedaří, má nezáměrně komický a groteskní rozměr, nebudí již zájem domácích diváků. Tito herci mají cenu jen pro antikomunistické centrály.
