Mladá Boleslav: Jak se žilo našim prarodičům. Retro 58 EXPO
Projekt se zaměřil na fenomén výstavy Expo 58 a životní styl „Bruselu“. Jeho cílem bylo oživit rodinné vzpomínky a hledat „paměti věcí“. Žáci vyhledávali pozůstatky tehdejšího vybavení domácností v dnešních rodinách. Vedli rozhovory se svými prarodiči a zaznamenávali je. Interpretaci tehdejší doby doplnila práce s dobovým dokumentem, na kterém jsme se seznámili s principem „kádrování“ a demonstrovali si zásah totalitního režimu do osobního života jedinců.
„Říkal jsem si, že by k té výpovědi pamětníků mohlo přistoupit něco hmotného, materiálního. A dostali jsme se k roku 1958 a ke slavné československé účasti na Expu, což se dá celkem dobře přiblížit prezentací nebo dokumentem. A já jsem se je snažil pohnout k tomu, aby zkusili v domácnostech svých prarodičů, příbuzných a známých najít ještě nějaké předměty, které by se daly k tomuto typu designu přiřadit, a aby se pokusili sehnat nějaké rodinné vzpomínky, jakým způsobem se ta věc u nich v rodině objevila.“
RADEK KOTLABA, 2013
Autor: Radek Kotlaba, Gymnázium Mladá Boleslav, Palackého 191/1
Spolupráce: rodinní příslušníci žáků
Klíčová slova: bruselský styl, výstava Expo 58, kádrování, úřední dopis, rozhovor s prarodiči
Místa realizace: sexta Gymnázia Mladá Boleslav, Palackého 191/1, a rodiny jednotlivých zapojených žáků
Celková doba realizace: vyučovací hodiny dějepisu v době od prosince 2012 (zadání) do ledna 2013 (prezentace výstupů), mimo školu rozhovory žáků
Kontext projektu
Projekt proběhl na gymnáziu, které je od svého vzniku v roce 1991 umístěno v rekonstruované budově původní měšťanské školy z počátku 20. století, v historickém jádru města Mladá Boleslav. V osmi ročnících studia máme vždy po dvou třídách, tedy celkový počet studentů dosahuje maximálně 500 na celé škole. Naše škola plní v širším regionu Mladoboleslavska funkci školy zajištující vzdělávání nadaným žakům, kteří již na základní škole jeví předpoklady k dosažení vyššího vzdělání. Až polovina studentů školy dojíždí z okolních obcí.
Výuka dějepisu na škole podle ŠVP zachovává chronologické členění dějin a postupuje od regionu přes národní dějiny až ke kapitolám z obecných dějin, důraz je položen na moderní dějiny. Důležité je zejména uvědomění si souvislostí a vzájemné podmíněnosti historických událostí. Poznání historie by mělo být žákům zprostředkováno v nemalé míře samostatnou a skupinovou prací s dobovými dokumenty. Předmět je vyučován jako povinný v celých třídách v 1. až 7. ročníku s různou hodinovou dotací. Na výuku povinnou navazují povinně volitelné semináře nabízené od 6. ročníku (výjimečně v případě zájmu již od 5.). Semináře zahrnují úvod do studia historie a prohlubují učivo v jednotlivých tematických celcích již bez ohledu na chronologii.
Východiska a hlavní cíle
V rámci snahy zprostředkovat žákům poznání nejen dějin „velkých“, ale i dějin všedního dne klademe důraz na rodinnou a regionální historii, se kterou se žáci setkávají výrazně již v primě při zpracování pracovních listů věnovaných rodokmenu, archivu rodinných fotografií apod. V návaznosti na to se snažíme při výuce moderních dějin vést žáky k poznání životních podmínek v Československu v druhé polovině 20. století. Žák by si měl v rámci výuky prohloubit vztah k rodinné historii, případně se zamyslet nad životním stylem a designem věcí, které nás obklopují. Dále se zamyslet nad podmínkami volby a možnostmi studia na středních školách v komunistickém Československu a přemýšlet o zaujímání postojů k oficiální komunistické moci. Snažíme se tak vyhnout praxi, kdy je období 50. let často představováno jen prostřednictvím politických procesů (nebo se dokonce k němu při výuce na jiných školách ani „nedojde“) a méně prostoru dostává mikrohistorie.
Cílová skupina
Projekt byl uskutečněn v sextě, druhém ročníku středoškolského studia, v osmiletém studijním programu gymnázia v rámci běžné výuky. Ve třídě studovalo 28 žáků a třída patří k studijně spíše nadprůměrným. Doplňující charakteristika cílové skupiny: vzhledem k tomu, že ve třídě vyučuji od primy a se žáky se dobře znám, vím, že již dříve se setkávali se samostatným řešením úkolů, a nemusel jsem se zabývat tolik vysvětlováním metodiky jejich zpracování.
Obsah a průběh projektu
Úvodní, brainstormingovou aktivitou spíše motivačního charakteru bylo hledání odpovědí žáků na otázku: „Co se vám vybaví, když se řekne Brusel?“ Potom jsme ve třídě společně sledovali dokumentární pořad o československé účasti na světové výstavě Expo v Bruselu v roce 1958 a o viděném diskutovali. Zadání, které z tohoto pro žáky vyplynulo, je vedlo k tomu, aby začali pátrat ve své či prarodičovské domácnosti po projevech „bruselského stylu“. Nalezené obrazově zdokumentovali a vyzpovídali někoho z rodiny, jak se věc k nim dostala, případně zaznamenali další vzpomínky s věcí spojené. Pro ty, kteří se setkali s odmítnutím, byla jako náhradní nabídnuta varianta nalézt vhodný předmět na internetu a zhodnotit jeho účelnost, resp. design.
Po čtrnácti dnech jsme si společně „objevy“ z domácností prarodičů představili v jedné z vyučovacích hodin.
Pouze z představení „bruselského stylu“ by mohla v žácích vzniknout možná až příliš idylická představa o době a její atmosféře. Proto jsem se snažil takto vzniklý dojem ještě kompenzovat druhým úkolem, který byl již celý vypracován ve škole. Zadáním byla citace z úředního rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti nepřipuštění ke studiu. Žáci se měli k dokumentu samostatně písemně vyjádřit, jejich odpovědi jsem četl a vypracoval jejich přehled, o kterém jsme později v hodině diskutovali. Pro diskusi jsem se snažil využít formu práce označovanou „snowball“ (postup od prohovoření materiálu ve dvojicích ke stále větším skupinám ve dvou až třech krocích). Výsledky této diskuze jsem nechal žáky slohově zpracovat, buď vyprávěním na téma osudů dívky, které odmítli z kádrových důvodů možnost studovat na gymnáziu, nebo úvahou nad tématem osobní statečnost versus konformita.
Vazba na vzdělávací cíle
Klíčové kompetence: sociální a personální, k učení a k řešení problémů
Průřezová témata: OSV, VMEGS, VDO
Vzdělávací obory: D, ČJL, ZSV, VV, ICT
Výsledky jednotlivých aktivit
1. Fotografie nalezených předmětů a záznamy vyprávění pamětníků
2. Literární zpracování názorů na dobové životní podmínky
Systém pedagogického hodnocení
Mnou hodnocena byla především aktivita při „domácí práci“ s hledáním „dobové paměti“ a zpracování rozhovoru s příslušníkem starší rodinné generace. Písemný výstup byl klasifikován způsobem ve škole běžným. Ve druhé části výukového programu bylo pro mě důležité zaujetí morálně volních postojů k představené skutečnosti žáky a jejich formulace. To se ovšem vymyká běžným kritériím školní klasifikace a nesnažil jsem se toto převést ve známky. Pokusil jsem se o obecné slovní zhodnocení ve třídě a zároveň jsem připsal své reakce pod odpovědi žáků na otázky k textu dokumentu.
Zdroj, pomůcky a materiál
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/208411000360702-retro-brusel-58/
http://www.expo58.blogspot.com/
http://www.nezapomente.cz/zobraz/expo_58
Dějiny a současnost, 2009, č. 11, s. 29, redakční text neoznačený autorsky (příloha)
Běžná prezentační technika a počítač připojený na internet ve třídě, kopírka a nakopírované texty pro žáky.
Reflexe a výhled do budoucna
Jak to tak bývá, práce žáků měly různou kvalitu. Osobně jsem si cenil zejména těch, kde studenti byli schopní vyjádřit osobní vztah k věcem a zamyslet se nad jejich hodnotou. Řekl jsem jim, ať se zamyslí, jestli by takové věci chtěli mít v domácnosti, protože se tento styl dostává zpátky do módy, vyrábí se repliky, které se dobře prodávají. Jedna dívka píše o tom, jak si vzpomněla, že měli u babičky takové vypínače, a když si ho dneska chtěla dát do pokoje, zjistila, že je to bezkonkurenčně nejdražší vypínač na trhu. Má problém s tím, zda si ho koupit, ale na druhou stranu, kdyby si rozsvěcela, tak si vždycky vzpomene na to, jak byla jako malá u babičky.
Někteří překročili rámec zadání a na základě znaků zařadili do „bruselu“ i dodnes funkční tramvaje, jedna dívka dokonce zdokumentovala při soukromém výletu vnitřní výbavu brněnského hotelu. Na zamýšlené sestavení katalogu dobového designu jsme bohužel neměli kapacitu.
Druhá část, spočívající v interpretaci dokumentu o zamítnutí studia, měla zajímavé výsledky. Žáci ve sledované skupině reagovali na předloženou situaci následovně: Třináct (45 % celkového počtu) z nich by přijalo nastalou situaci a smířili se s ní, sedm (24 %) se pokusilo řešit situaci v rámci daného systému pokusy o vstup na jinou školu nebo únikem do náhradních aktivit, šest (20,5 %) žáků by situaci řešilo emigrací nebo pokusem o ni, dva (7 %) žáci vyjádřili ochotu vstoupit do KSČ, případně řešit situaci de facto „kolaborací“ s mocí a jeden (3,5 %) žák by byl připraven aktivně vzdorovat a vystavit se dalšímu pronásledování kvůli začlenění do opozice.
Takovéto rozložení odpovědí připravilo ideální podmínky pro vysvětlení postojů, které zaujímali obyvatelé Československa k tlaku totalitního systému na jejich život. Tento pohled na možnosti jejich rodičů a prarodičů, podpořen vlastní zprostředkovanou zkušeností rozhodování, byl nakonec podle mě nejdůležitějším (nicméně nehodnotitelným) výstupem z výukového programu.
