Metodické doporučení pro střední odborné školy

1. Dovednosti

Výuka společenskovědních předmětů (dějepis, občanská výchova, český jazyk, estetická výchova) se zaměřuje nejen na znalosti, ale též na rozvoj dovedností. V tomto smyslu se jako důležité výstupy jeví schopnost formulovat názor a obhájit jej v diskuzi, schopnost samostatně dohledávat a kriticky hodnotit informace, schopnost aktualizovat historické vědění ve vztahu k současnosti. Obecně jde v historicky zaměřené výuce o kultivaci studentů ve vztahu k jejich čtenářské, historické, mediální a vizuální gramotnosti. Společenskovědní předměty by měly vytvářet a rozvíjet hodnotové postoje studentů. Důležitá je výchova k toleranci, pluralitě (otevřená společnost) a zodpovědnosti. Historicky zaměřená výuka pozitivně utváří vztah studentů k České republice i ke konkrétnímu regionu.


2. Otevřená minulost

Zájem studentů o výuku historických témat zvyšuje jejich promyšlená aktualizace. Školní historie by neměla být předávána jako uzavřený soubor pevně organizovaných faktů, jež jsou určeny k pasivní reprodukci (k biflování nazpaměť). Prostřednictvím vhodné aktualizace můžeme minulost představit jako problémovou otázku, která přitahuje zájem a vzbuzuje další tázání. Studenti si mohou uvědomit, nakolik sdílené představy o minulosti formují identitu jedince, sociální skupiny i celé společnosti.


3. Redukce látky

Chceme-li vyvážit znalostní a dovednostní zaměření výuky, pak je vhodné, aby si učitelé v rámci ŠVP stanovili realistické funkční minimum učiva. Rozsah učiva ovlivňují specifické podmínky na konkrétní škole. Učitelé posuzují, jaké množství látky je nezbytné pro to, aby se mohli věnovat i rozvoji dovedností. Kvalitní vzdělávací materiály by měly tuto minimální funkční hranici naznačit, byť rozsah znalostí v konečné fázi ovlivňuje učitel na základě konkrétních podmínek výuky. Výuka založená na badatelském přístupu k historii (studenti pátrají prostřednictvím pramenů po stopách minulosti, kladou otázky a diskutují různé postoje k mnohdy kontroverzním tématům) předpokládá roli učitele jako moderátora diskuze. V této roli nerezignuje učitel na vlastní názor, ale prezentuje jej uměřeným způsobem, aby ponechal prostor studentům k vyjádření vlastních postojů. V rámci diskuze si studenti osvojují dovednosti, které souvisejí se schopností odpovědně formulovat vlastní názor, respektovat názor druhého, naslouchat a vést rozhovor. Učitel představuje autoritu, která v souladu s použitými metodickými postupy a vzdělávacími cíli určuje funkční minimum látky. Zasazuje různorodé postoje k minulosti do hodnotových souvislostí. Právě osobnost učitele představuje vedle Ústavy ČR klíčový rámec pro hodnotící postoje k dějinám. Současné učebnice ve velké míře neodpovídají těmto předpokladům - jsou faktograficky přetížené a nepodporují badatelský přístup k výuce. Podporujeme vznik nových typů učebnic omezujících rozsah učiva a zaměřených na práci s prameny.



4. Dějiny jako poznávací hra

Výuka historických témat nemusí být založena výlučně na představě o objektivní historické skutečnosti. Důležitým prvkem výuky, který zvyšuje zájem studentů o výuku, se může stát poznávací hra, která pracuje s pluralitní a variabilní představou minulosti. Vlivem různých perspektiv a médií, které zprostředkují obraz minulosti, se význam historické události mění. Studenti jsou v roli detektivů, kteří objevují fakta a osvětlují souvislosti historických událostí. Herní prvky posilují zapojení studentů do výuky.


5. Práce s prameny

Důležitou složku výuky představuje práce s prameny, neboť u studentů rozvíjí analytické a interpretační dovednosti. Za vhodné školní prameny v tomto kontextu považujeme nejen autentické historické materiály, ale i další zdroje historického vědomí (ukázky z historických filmů, současná média, ikonografické materiály, rodinnou paměť, počítačové hry apod.). Audiovizuální prameny se jeví jako zvláště vhodné pro společenskovědní výuku, neboť mají motivační efekt (zvyšují zájem studentů o výuku) a posilují udržitelnost předávaných znalostí.


6. Domácí úkoly a příprava

V rámci zefektivnění výuky je vhodné, aby se práce s prameny zaměřovala též na přípravnou fázi a navazující aktivity. Když se učitel zaměří i na přípravnou fázi (studenti se na téma předem připravují – klidně jen formou předeslané otázky), může to pozitivně ovlivnit průběh hodiny. Pro některé vzdělávací cíle (formulování vlastních postojů, schopnost samostatně a kriticky získávat informace) může být vyučovací hodina příliš krátká, proto je žádoucí zadávat práci na doma. Vhodné vzdělávací materiály by měly tyto tři roviny (domácí příprava, práce na hodině do pracovního listu, případně navazující domácí úkol) zohlednit, aniž by znemožnily užití jen v hodině.


7. Ideologické prameny

Při výběru vhodných školních pramenů se učitel nemusí omezit na ty, které vždy odpovídají standardům historické vědy a mají ověřenou informační hodnotu. Produktivně lze využít i prameny, které zachycují minulost z ideologické či umělecké perspektivy. Kritická reflexe ideologie či porozumění uměleckému záměru mohou oživit výuku (hravost, zábavnost) a přispět k rozvoji analytických a interpretačních dovedností.



8. Nástroje zeefektivnění

Zefektivnění výuky napomáhají nástroje, které mohou studenti využít při strukturaci učební látky (časové osy, myšlenkové mapy a další organizační schémata). Hodina by měla být rytmizovaná, jednotlivé výukové formy (prezentace pramenů na dataprojektoru, výklad, samostatná práce studentů s pracovními listy) by se měly střídat. V rámci takto zaměřené výuky si mohou studenti osvojit dovednosti, které přesahují faktografické znalosti z historie i konvenční hranice předmětů.


9. Funkční využití emocí

Důležitou roli hrají ve výuce emoce, neboť vzbuzují zájem studentů o výuku. Vhodné vzdělávací materiály proto s afekty citlivě pracují, aby motivovaly k zájmu o historii. Při práci s emocemi je však třeba vždy zohlednit specifické prostředí třídy. Vyvolání zájmu není samoúčelné, ale představuje předpoklad pro navazující výuku (nejčastěji analytickou práci studentů s prameny).


10. Mezipředmětové vazby

Kvalitu výuky mohou pozitivně ovlivnit funkční mezipředmětové vazby. Nemusí se omezovat pouze na průniky mezi příbuznými obory (český jazyk, dějepis, občanská výchova), ale mohou využít i specifické odborné zaměření konkrétní školy. Historizovat lze jakoukoliv lidskou činnost, průniky s odbornými předměty se v této souvislosti jeví jako produktivní.