Limity odporu vůči režimu

  1. I bez znalosti děje zkuste promyslet, jaká situace mohla vést ředitele Břečku k takovým obavám o jeho existenci.
  2. Jaký vzájemný vztah mezi státní mocí a ředitelem školy vyplývá z ukázky?

Proč je kvůli strhané mozaice ve stylu florálního post-Bruselu ředitel školy Břečka tak hysterický? Nejde o bezpečnost dětí ani autorská práva, při instalaci mozaiky a pod vlivem alkoholu zabudoval do díla straník Břečka spolu se sochařem Bedanem Márou vzkaz příštím generacím ve znění: „Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině. Ředitel školy Míla Břečka byl nucen se obětovat v zájmu tisíce dětí a předstíral loajalitu, ačkoliv vnitřně byl vždy proti.“ Břečka tak svému kamarádovi dokazoval, že se nebojí a přes členskou knížku KSČ je proti režimu (kontext jeho činu blíže uvidíte v ukázce Postoje a hodnoty (angažovanost)). Že se v případě vzkazu budoucím generacím jednalo opravdu jen o gesto a Břečka se naopak bojí jakékoliv konfrontace s režimem a chce svoji roli loajálního občana hrát dál, je jasné z jeho reakce. Vypočítává sochaři Márovi, co vše mu hrozí za vystoupení proti režimu. V polovině 80. let, kdy se film odehrává, se jedná o kariérní postihy a nemožnost studovat. Břečka by tak ztratil místo ředitele, jeho žena vedoucí pozici, syn by musel na učňovský obor, jen dcera už naštěstí studuje. Sochař Bedan by po odhalení zřejmě musel skončit s prací na soše Rybakova, fiktivního generála. Oba dva aktéři situace by tedy ztratili sociální postavení a s ním spojené majetkové zajištění. Celý film vyznívá poměrně kriticky a společnost 80. let popisuje právě jako pokrytce, kteří upřednostňují v podstatě malé kariéry a výdobytky jako dovolenou v Jugoslávii nad morálkou a upřímností.

Pupendo (2003, r. Jan Hřebejk)

Tvůrčí duo Jan Hřebejk (režie) a Petr Jarchovský (scénář) proslulo autorstvím hořkých komedií z moderní československé historie, které jsou díky své popularitě pro velkou část společnosti akceptovatelnými obrazy této minulosti. Na úspěšné Pelíšky, které vlastně odstartovaly vlnu podobných filmů, navázali autoři kritičtějším filmem Pupendo. Film je zasazen do roku 1984 a vypráví příběh dvou rodin: Márových, umělecké rodiny na okraji společnosti, a Břečkových, ze zištných důvodů loajálních k režimu. Autoři v něm podávají obraz pozdní normalizace jako duchovně vyprázdněné doby, kdy ideologii už nikdo nevěří, chybějí velké ideály a nejdůležitější hodnotou pro protagonisty je dovolená u moře. Tento obraz zpestřují vtipné, dobře vypointované scénky.