Kulturní krajina (sídliště)

  1.  Jak jsou v rámci této ukázky představena sídliště? Odpovídal tento obraz skutečnosti?
  2. Souhlasíte s takto pojatým obrazem sídliště?

Úvodní scéna Panelstory přináší v kontextu tvorby 70. let velmi netradiční pohled na panelová sídliště. Hudební doprovod zdůrazňuje disonantní charakter sídliště, nepořádek, který panoval na staveništích, a neuzavřenost, nedodělanost celého komplexu. Sídliště jsou představena nikoli v duchu oficiální propagandy jako velký inženýrský a investiční výkon vládnoucího režimu, ale jako nepříliš povedená vězení. Režisérka vlastně anticipuje slavnou Havlovu tezi o „králíkárnách“, která dehonestovala sídliště po celá 90. léta. V tomto smyslu byl její snímek vlastně jakousi „antipropagandou“, protože zdůrazňoval výhradně negativní stránky života na sídlišti. V ukázce ale vidíme i širší kritiku konzumní společnosti, která si neváží věcí a statků (úvodní etuda starého pána u popelnic). Je třeba zdůraznit, že se jedná o jeden z možných pohledů na život na sídlištích, nikoli pohled jediný.

Panelstory (1979, r. Věra Chytilová)

Film z roku 1979 nese rukopis režisérky Věry Chytilové. Jednotlivé scény s nadsázkou vykreslují charakteristické rysy veřejného i soukromého života za normalizace – fušeřinu ve stavebnictví, podplácení, ulejvání v práci a naopak důraz na soukromí. Oproti jiným autorčiným společenskokritickým filmům je tento zasazen do vizuálně silného prostředí nedostavěného sídliště. Film však není primárně kritikou politického systému, ale celého hodnotového žebříčku společnosti. Téma bylo autorce přiděleno, když bylo zastaveno natáčení filmu Kalamita, podle zadání se mělo jednat o oslavu velkého projektu socialistického plánování – výstavby sídliště Jižní Město v Praze. Film však vyznívá jednoznačně kriticky a z těchto důvodů bylo jeho uvedení do kin problematické, k divákům se dostal až po roce od natočení a jen ve vybraných mimopražských kinech. Přesto získal hlavní cenu na festivalu v San Remu, kam jej autorka tajně vyvezla. Do široké distribuce přišel snímek až v roce 1988 hlavně díky pozitivnímu přijetí na festivalu v Moskvě, který se odehrál v atmosféře glasnosti.