Interrupční komise

  1. Proč stát tímto způsobem omezoval umělé přerušení těhotenství? Jakou roli měly asi plnit interrupční komise ve společnosti?
  2. Jaké argumenty používají členové komise v ukázce, aby mladé matce interrupci rozmluvili?
  3. V čem se lišila situace ženy v 80. letech od situace ženy v předcházejících desetiletích? Jak se změnilo postavení žen, došlo k posílení jejich práv, nebo naopak k jejich oslabení? Co to vypovídá o režimu a společnosti 80. let?
  4. V čem se liší situace ženy, která se rozhodovala pro umělé přerušení těhotenství na počátku 80. let, od situace ženy, která se pro něj rozhoduje v dnešní době? A v čem se rozhodování neliší?
  5. Považujete prověřování žádostí o interrupci formou pohovoru před komisí za útok na občanskou svobodu? Svůj názor zdůvodněte.

Scéna zachycuje pár před interrupční komisí. Mladá zdravotní sestra Jáchymová (Andrea Čunderlíková) žádá o přerušení těhotenství. Před komisi předstupuje spolu s údajným otcem dítěte Pěnkavou (Josef Dvořák). Mají žádost o interrupci společně zdůvodnit. Pěnkava šel před komisi na přání manželky, skutečným otcem dítěte je primář Blažej (Josef Abrhám). Ukázka zachycuje fungování jedné ze specifických institucí socialistické společnosti – interrupční komise. V socialistickém Československu bylo umělé přerušení těhotenství legalizováno v roce 1957 (v reakci na legalizaci potratů v SSSR v roce 1955). Žena ovšem nemohla interrupci podstoupit pouze na základě vlastního rozhodnutí, ale musela svou žádost zdůvodnit při ústním pohovoru před komisí, kterou zřizovaly okresní a krajské národní výbory (NV). Kromě specializovaného lékaře v ní zasedali právě poslanci NV, preferovány byly ženy – členky Československého svazu žen (viz vládní nařízení z roku 1962). Zákrok byl navíc zpoplatněn (v rozmezí 200 až 800 Kčs dle životní situace ženy). Řada žen raději řešila obtížnou situaci nelegálním potratem, který byl ovšem zdravotně rizikový. Je třeba zdůraznit, že přes všechna omezení patřila tehdejší legislativa k nejliberálnějším v celé Evropě. Interrupce dále liberalizoval zákon z roku 1986, který provedení zákroku podmínil pouhou žádostí, pokud stáří plodu nepřesahovalo 12 týdnů. Tento zákon je v platnosti dodnes. Vedle legislativních omezení musíme při chápání nechtěných těhotenství zohledňovat také nepsané kulturní normy, které byly ve vztahu ke svobodným matkám uplatňovány ještě v 80. letech. Přestože v porovnání s tradiční morálkou došlo ke značné liberalizaci pohledu na úděl ženy, byl i v 80. letech považován status svobodné matky za méně prestižní než status vdané ženy. Ukázku můžeme využít k diskuzi o proměnách reprodukční politiky státu i o zodpovědnosti, kterou těhotenství přináší jak pro ženy, tak pro muže. Dalším možným kontextem je vztah oficiální legislativy a tradičního postoje vůči interrupcím, který zastávají církve. Je třeba zdůraznit, že tradiční konzervativní pohled na interrupce je negativní a že toto stanovisko má stejně legitimní relevanci jako liberální pohled. Interrupce je i dnes předmětem společenské diskuze a v české společnosti převládají, na rozdíl třeba od středomořských zemí, ale i například Polska, liberální postoje.

Nemocnice na kraji města (1977, r. Jaroslav Dudek)

Nemocnice na kraji města je klasickým produktem seriálové tvorby 70. a 80. let, jehož oblíbenost dokládá množství repríz i pozdější pokračování v koprodukci České televize z roku 2003. Seriál nás provází osudy lékařů z oddělení ortopedie, kterému šéfuje primář Sova, na kterém slouží nezapomenutelný doktor Štrosmajer a které zobrazuje dobovou ideologickou normu fungování socialistického zdravotnictví. Scenárista Jaroslav Dietl v Nemocnici vyhověl tzv. společenské objednávce na vytvoření prorežimního díla a epického vyprávění na pokračování, pro které jsou charakteristické psychologicky propracované postavy a mezilidské vztahy, tak jako ve většině jeho seriálů. Jednu rovinu proto tvoří nenásilná prezentace norem a hodnot společnosti reálného socialismu. Pro autora důležitější druhou rovinou jsou pak osobní vztahy, do kterých bylo možné v omezené míře promítnout i kritický pohled na tehdejší dobu.