Hokej a politika

  1. Zařaďte časově ukázky. O jakou událost se jedná? Co se stalo po skončení přenosu?
  2. Jakou roli hraje podle vás v české národní identitě hokej a proč? Byl tento vztah v minulosti jiný?

Rituály fandění národnímu hokejovému týmu je fenomén, který spojuje normalizaci s dneškem, v 70. a 80. letech měl ale ještě specifický rozměr. Mistrovství světa v roce 1969 se mělo konat v Praze, po okupaci vojsky Varšavské smlouvy se ale pořadatelství přesunulo do Švédska. V tomto období světovému hokeji naprosto dominovala reprezentace Sovětského svazu, země, která pro většinu lidí v Československu symbolizovala nepřátele. Československé reprezentaci se podařilo nad Sověty na šampionátu dvakrát zvítězit (2:0 a 4:3). Jakkoliv se jednalo pouze o sportovní utkání, většinou obyvatel byly tyto zápasy vnímány jako symbolický triumf a odčinění okupace. Sport se stal „kanálem“ pro frustraci z politického vývoje a oba televizí přenášené zápasy sledovali i ti, které jinak hokej nezajímal. Napjatí fanoušci ale vlastně přejímali režimní interpretaci, ve které byly sportovní úspěchy odrazem úspěchu konkrétního režimu. Sport byl politizován a stal se důležitou zbraní studené války, výsledky sportovců z východního bloku byly prezentovány jako znak převahy socialistického zřízení. Logicky tak porážka sovětských hokejistů byla i porážkou sovětské politiky.

 

Především druhé vítězství československých hokejistů strhlo veřejné pouliční oslavy, v jejich víru byla zdemolována pražská kancelář sovětských aerolinek Aeroflot, s největší pravděpodobností se jednalo o provokaci ze strany StB. Hokeji, a především zápasům se SSSR zůstal v lidovém vnímání specifický náboj a šifra 2:0 4:3 se stala všeobecně sdíleným kódem.

Zemský ráj to napohled (2009, r. Irena Pavlásková)

Film Ireny Pavláskové je dalším příspěvkem do série děl snažících se zachytit atmosféru a události 70. let. Příběh je vyprávěn z perspektivy matky dvou dcer, která se setkává s několika muži střetávajícími se s tehdejším režimem. Problematika života v socialistickém Československu je zde nazírána z pohledu kulturních elit (dramatici, režiséři apod.), které svým způsobem čelí tlaku režimu. Postavy disidentů vystupují z politických škatulek díky svému vztahu k ústřední hrdince v podání Vilmy Cibulkové. Autorkou scénáře je Tereza Boučková.