Historická dílna: Paměť - město - muzeum v Českém Krumlově

Michaela Veselá

Na přelomu září a října proběhla v Českém Krumlově další ze série historických dílen, které připravují pracovnicí Ústavu pro studium totalitních režimů ve spolupráci se studenty magisterského a doktorského studia historie na FF UK v Praze. Diskuze se opět točila kolem fenoménu vystavování minulosti.

Historická dílna se soustředila na řadu dílčích otázek:  Jak muzea působí na sdílenou paměť? Čím může návštěva muzea obohatit školní výuku? Jak vystavovat regionální dějiny? Mají regionální expozice šanci oslovit i “přespolní” návštěvníky? A může být svébytným exponátem i samo město?

Během dvou dní jsme společně s učiteli a muzejními pedagogy navštívili dvě krumlovská muzea, jež nabízejí odlišné reprezentace minulosti. První den naše kroky vedly do Regionálního muzea v Českém Krumlově.

Pro uvedení tématu jsme se zaměřili na významy, které nese architektura muzejních budov, a demonstrovali jsme na nich napětí mezi tradicí muzea a novými přístupy.

Prohlídka výstavy Příběh města otevřela problematiku konstruovanosti a selektivnosti každé muzejní expozice. Ta vždy vypráví nějaký „příběh”, který vychází ze zvolené perspektivy autorů. Můžeme se tedy ptát, jaká témata jsou akcentována a která naopak zcela chybí.

Odpolední program byl ve znamení práce s primárními prameny. Na základě dobových turistických průvodců, map a fotografií jsme se ptali po identitě Krumlova v konkrétních historických obdobích, od konce 19. století po současnost. Dekonstrukce těchto zobrazení vedla k závěru, že i přes odlišný politický kontext a národnostní akcenty se v pramenech odkrývá dlouhodobý „muzealizovaný“ obraz města. Rozvinula se také diskuze nad produktivitou metody, kdy žáci získané informace z pramenů nevypisují, ale zakreslují je prostorově, do mapy.

Foto: Museum Fotoateliér Seidel

První den dílny jsme zakončili podvečerní procházkou po centru města. Trasu volili sami účastníci na základě informací, které získali při práci s prameny. V průběhu vyvstala otázka, jak se chováme k artefaktům umístěným ve veřejném prostoru, jaký pro nás mají význam, jak dokážeme porozumět jejich uměleckému jazyku po letech a jak produktivní je využívání lokálních památníků ve výuce. Prostory města se také staly příjemnou kulisou pro reflexi prožitého dne.

Druhý den nás hostilo Muzeum Fotoateliér Seidel, které zachází specifickým způsobem s pamětí, minulostí a na ně navázanou nostalgií. Expozici muzea můžeme uchopit mnoha způsoby. Můžeme je vidět jako muzeum jednoho města, muzeum regionu, muzeum fotografie nebo jako muzeum jedné rodiny a jednoho domu. Dílčím tématem se stalo také riziko fetišizace muzejních předmětů a fenomén „starých dobrých časů”.

Po prohlídce se pokusili účastníci o srovnání obou zhlédnutých expozic. K tomu jim dopomáhala metoda kritického myšlení „pětilístek“, která se dnes již běžně používá ve školách. Jejím základem je formulování vlastního názoru a výsledné zobecnění. Odlišný obsah účastnických ,,pětilístků” se stal podnětem pro diskuzi nad možností zapojení muzeí do školního vzdělávání.

Závěrečný workshop byl věnován práci s fotografií, konkrétně využití historických fotografií pro tvorbu komiksové příběhu. Všechny použité fotografie pocházely z fotobanky Muzea Fotoateliér Seidel. Ta je přístupná zájemcům on-line a její záběr mapuje období od konce 19. do poloviny 20. století. Stává se tak fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí. Na závěr se diskutovala metoda práce s fotografií ve školním prostředí a způsoby její interpretace.

Dílna opět poskytla prostor pro diskuzi, výměnu zkušeností, ale také pro různé rámce vzpomínání.