Ferda Mravenec ve službách ideologie

Z knihy: O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů (1950)
Z knihy: O zlém brouku bramborouku. O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů (1950)

Ondřej Sekora (1899–1967) dodnes patří k nejvýraznějším autorům české literatury pro děti. Je znám především díky populární postavičce Ferdy Mravence, která spatřila světlo světa v roce 1933. Osudy spisovatele ani jeho hrdiny však nebyly jednoduché. V poválečných letech se Sekora prosadil ve Státním nakladatelství dětské knihy, které po zestátnění soukromých nakladatelství získalo monopol na vydávání literatury pro děti. Stejně tak i Ferda Mravenec vstoupil do služeb nového režimu. V padesátých letech se objevil v celé řadě dětských knih, jež otevřeně propagovaly komunistickou ideologii.

Kariéra spisovatele a kreslíře Ondřeje Sekory byla pestrá. Ve dvacátých letech minulého století působil jako sportovní redaktor a karikaturista v Lidových novinách, jako dopisovatel listu několikrát pobýval v Paříži. Ve třicátých letech se v souvislosti s nastupujícím nacismem v Německu věnoval i politické karikatuře. Vedle toho v příloze Lidových novin kreslil obrázkové seriály pro děti. Tam se roku 1933 poprvé objevil i Ferda Mravenec, který si postupně získal širokou oblibu dětských čtenářů. V reakci na ni Sekora v poměrně krátkém sledu vydal několik titulů, které z Ferdy Mravence rázem učinily jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších postaviček české dětské literatury. V roce 1936 vyšel u nakladatele Josefa Hokra Ferda mravenec, práce všeho druhu. Již v úvodní knize se po boku činorodého mravence objevil přechytralý intelektuál brouk Pytlík. O rok později následovalo pokračování Ferda v cizích službách (1937). V roce 1938 vyšel Ferda v mraveništi. Tyto tři tituly se později vydávaly jednotně pod názvem Knížka Ferdy Mravence. Ani v roce 1939 Sekora nezahálel a u Hokra vydal opět velmi populární Ferdův slabikář a navíc i Trampoty brouka Pytlíka. V roce 1940 následovaly Malířské kousky brouka Pytlíka, oba pytlíkovské tituly později vycházely společně pod názvem Brouk Pytlík.

Roku 1941 dostal Sekora výpověď z Lidových novin a postihl jej i zákaz tvorby. Vše bylo odůvodněno tím, že jeho žena Ludmila byla židovského původu. Existenční problémy Sekora přečkal díky honorářům, jež mu na budoucí reedice knih o Ferdovi vyplácel nakladatel Josef Hokr. Z obavy před deportací nechal Sekora svou ženu i syna pokřtít, a dokonce (přes vlastní výhrady vůči katolicismu) uzavřel církevní sňatek. Nic nepomohlo. V roce 1944 byl odvezen do pracovního tábora Kleinstein, manželka skončila v Terezíně. Rodina válku šťastně přežila. Sekorovy politické postoje se však vlivem válečných zkušeností radikalizovaly.

V roce 1949 nastoupil Sekora jako vedoucí Knižnice pro nejmenší do Státního nakladatelství dětské knihy, kde působil až do konce roku 1952. V této době vytvořil několik knih pro nejmenší čtenáře, které nesly výraznou ideologickou intenci, například Pohádka o stromech a větru (1949) či O traktoru, který se splašil (1951). Na počátku padesátých let se znovu objevil i Ferda Mravenec, který v kreslených seriálech v dětském časopise Mateřídouška nepokrytě propagoval nový svět socialismu, knižně Kousky mládence Ferdy Mravence (1950). O rok později se Ferda zapojil do boje s tzv. americkým broukem a dalšími škůdci kolektivizovaného zemědělství v knížce Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951). Do kampaně za boj proti mandelince bramborové se Sekora zapojil i brožurou „o mandelince americké, která chce loupit z našich talířů“ s názvem O zlém brouku bramborouku (1950). Výrazně ideologizované pokračování příběhů Ferdy Mravence vyšlo ještě roku 1954 pod názvem Mravenci se nedají.

Následující ukázky vychází právě z tohoto Sekorova tvůrčího období. Dětský čtenář nepředstavuje běžnou cílovou skupinu ideologické persvaze. Komunistická kulturní politika však v boji za výchovu nového socialistického člověka neváhala překročit i tuto hranici. Na Sekorových kreslených seriálech, brožurách a knihách z padesátých let lze dobře demonstrovat základní principy této „dětské“ propagandy. Případ Ferdy Mravence dokládá, jak sofistikovaně komunistická moc zneužívala populární a původně zcela apolitickou postavičku, která se již na konci třicátých let pevně zabydlela v dětských představách. Sekorův postoj k ideologickému zneužití jeho díla navíc otevírá zajímavé otázky spojené s etikou umělecké tvorby.


Nenalezen žádný článek.