Dilema normalizace

  1. Jaké dvě skupiny na Olgu naléhají a k čemu ji přemlouvají?
  2. Co by vyplývalo z toho, když by se k některé ze skupin přidala?

Morální dilemata mohla na lidi v období normalizace doléhat natolik, že se jim vkrádala i do snů. Hrdinka Olga si ve spánku promítá situace, ve kterých se snaží ubránit tlaku různých sociálních skupin, aby se jasněji angažovala pro politický režim nebo proti němu. Na většinu dospělých lidí byl vyvíjen na pracovištích a ve školách tlak, aby vstoupili do KSČ. Vstup do strany s sebou přinášel kariérní možnosti, ale v nelegitimním režimu znamenal přiznání loajality a pro někoho morální diskreditaci. Olga ale překvapivě řadí na stejnou úroveň i naléhání přátel z okruhu undergroundu, aby podepsala prohlášení odsuzující zločiny komunismu. Podepsat by jistě znamenalo upoutat pozornost policie a zavřít dveře ke vzdělání i kariéře sobě i svým dětem. Vyrovnat se s těmito problémy umožňovala právě osobní podpora mezi členy disentu, této sounáležitosti se Olga nechce vzdát a taky asi nechce vypadat jako zbabělec. Ukázka naznačuje, že i zůstat součástí mlčící většiny mohlo být náročné.

Díky za každé nové ráno (1994, r. Milan Šteindler)

Čtyřmi Českými lvy oceněná tragikomedie vypráví s ironií a nadhledem příběh dívky Olgy (Ivana Chýlková), která dospívá a zakládá rodinu v realitě 70. a 80. let. Poetický scénář Haliny Pawlovské, která se inspirovala vlastní životní zkušeností dcery ukrajinského emigranta, zfilmoval režisér Milan Šteindler. Snímek zachycuje v české kinematografii netradiční obraz atmosféry tzv. normalizace. Na pozadí scén rusínského folkloru (zdůrazněných hereckým výkonem Franciszka Piesczka) poznáváme 70. léta z perspektivy málo sebevědomé dívky Olgy, která se potýká s problémy a řeší dilemata osobního života (touha po lásce a pocit vlastní nedostatečnosti), do něhož navíc vstupuje politická realita doby.