Dějepisný projektový den

Martin Chovanec, SZeŠ Písek a OA a Jazyková škola Písek

Po několika letech uvažování a přemýšlení nad možnostmi využití seriálu Zdivočelá země pro potřeby výuky dějepisu jsem během zhruba tří měsíců připravil potřebné materiály pro realizaci dějepisného projektového dne. Tento projekt jsem nazval Pod srpem a kladivem aneb perzekuce komunistického režimu na příkladu jedné rodiny (dále jen Pod srpem a kladivem). Jak takový den a zejména příprava na něj vypadá a jaký může mít taková věc efekt, se pokusím nastínit na následujících řádcích.

Zhruba dva týdny před projektovým dnem jsem studenty vyzval, aby si vybrali z nabídky projektů. Chtěl jsem, aby se pro nabízená témata rozhodli dobrovolně a vybrali si to, co je jim nejbližší. Pro realizaci projektového dne není nic horšího, než když se přihlásí studenti, které téma nezajímá nebo se při něm věnují např. přípravě na písemnou práci z biologie. Základní ideou mých projektů je přiblížit relativně malému počtu studentů (max. 20) nějaké téma podrobněji, než je tomu v běžné výuce.

Projekt Pod srpem a kladivem je zaměřen na problematiku perzekucí komunistického režimu vůči obyvatelstvu v Československu. Pomyslnou osou celého projektu jsou osudy jedné (filmové) rodiny, konkrétně se jedná o rodinu „zápaďáckého“ pilota Antonína Maděry, jež jsou v seriálu ČT Zdivočelá země vylíčeny. Pro přiblížení jednotlivých aspektů tohoto tématu se střídají aktivity pro studenty se sestříhanými videi ze zmíněného seriálu. Jednotlivá videa jsou výběrem klíčových momentů, které jsou pro demonstraci perzekucí komunistického režimu zcela zásadní a tvoří hlavní téma seriálu (v tomto případě se jedná o sestříhání děje pouze z prvních dvou řad – první video zobrazuje předzvěsti perzekucí, poslední naopak poukazuje na těžkosti života po propuštění na svobodu). Za každým videem následuje vždy několik otázek, které mají zdůraznit některé momenty právě viděného. V případě zájmu ze strany studentů, a samozřejmě pokud máme dostatek času, je v záloze připraveno několik dalších sestříhaných videí ze seriálu, které mohou sloužit k vykreslení doby (nucení ke spolupráci s StB, vyhazov z prestižního zaměstnání, šikanování vězňů v TNP apod.), nebo další čtyři aktivity.

Jako cíl celého projektu jsem si stanovil pochopení a přiblížení perzekucí komunistického režimu vůči obyvatelům své země a jejich dopadů na pronásledované osoby. Příprava na projektový den vypadala asi takto: několik hodin jsem strávil stříháním seriálu a vytvořením potřebných videí. To zabralo nejvíce času, a to i přesto, že si s programem na tvorbu videí opravdu velmi dobře rozumím. Následně jsem si setřídil seznam použitelných aktivit pro studenty a snažil se je v programu začlenit na logické místo. Tyto aktivity jsem převzal buď ze seminářů a školení, kterých jsem se v minulosti účastnil, nebo z materiálů různých organizací zabývajících se mj. podporou pedagogů (Památník Terezín, Člověk v tísni, USC Shoah Foundation apod.). Některé aktivity, např. časově nejnáročnější Životní úroveň, jsem si vymyslel sám.

Co se týká organizace práce, seznámil jsem studenty s harmonogramem celého projektového dne a s tím, že budeme pracovat v odlišných časových úsecích, než jsou zvyklí v běžné výuce, ale že si mohou klidně „odskočit“ (stále počítáme s tím, že jsou zde zejména ti, kteří mají o dané téma zájem). Čas je velmi záludný protivník, což všichni víme z výuky, a proto jsem leckdy musel něco opravdu velmi uspíšit, či dokonce zrušit. I tak jsem s takřka polovinou studentů strávil skoro hodinu navíc debatou o tom, čím jsme se na projektovém dnu zabývali a na co nedošlo.

Pod srpem a kladivem mohlo být efektivní pouze s adekvátním technickým vybavením. To není nijak závratně náročné, jediné, co jsem potřeboval, byl počítač, dataprojektor a ozvučení. Samozřejmostí jsou nakopírované materiály pro studenty.

Zda byl projekt efektivní a plnil stanovený cíl, jsem sledoval již během celého dne. Otevřeně mohu říci, že jsem byl příjemně překvapen mírou zapojování studentů do diskusí a plněním doprovodných aktivit. Nejvíc jsem se obával vysokého počtu videí či spíše jejich celkovou stopáží. Nebyl jsem si jistý, zda nedojde k určitému přesycení a ztrátě zájmu, ale bylo vidět, že tato moje obava byla lichá. Studenti se i nad rámec mých otázek k daným videím sami ptali a asi třikrát jsem musel velmi zajímavé debatování zarazit, abychom se dobrali k nějakému logickému vyústění celého dne.

Pro potřebu tohoto článku jsem nechal studenty, kteří projekt Pod srpem a kladivem absolvovali, sepsat jakousi zpětnou vazbu. Z ní vyplývá, že pro většinu studentů byl projekt přínosem, protože „byl doprovázen videi a zajímavými skupinovými i individuálními aktivitami, které nám přiblížily a pomohly si představit životy lidí v dané době; navíc se nám líbilo, že celý den jsme něco zajímavého dělali a nebylo to pouze poslouchání suché teorie“.

Rok před tímto projektem jsme se s přihlášenými studenty snažili v rámci projektového dne vnímat holocaust (Holocaust – jak ho vnímáme?), dále jsme prožívali totalitu jako děti (Dítě v totalitě) a také jsme se věnovali potravinové bezpečnosti (Vím, co jím). Každý rok se tak snažím přijít s něčím novým a dokázat tak i sám sobě, že lze vytvořit něco, co studenty může zajímat a bavit. Bezesporu to má výhodu v tom, že dílčí fragmenty z projektu lze během roku používat i ve výuce (např. když je “plná marodka“, lze zařadit video ze Zdivočelé země, a to i přesto, že právě probíráme Karla IV., případně použít nějakou aktivitu).

Rada na závěr. Jít do takového projektového dne znamená, že to člověk opravdu chce a ví, že nad tím stráví desítky hodin, kdy by se mohl věnovat rodině nebo jiným věcem, které se školou nesouvisejí. Navíc se jedná o práci navíc, kterou málokdo ocení (hlavně finančně). Přesto platí i zde klíčová pedagogická zásada – pokud i jen jediný student si z toho odnese něco do života, mělo to smysl. Já osobně jsem přesvědčen, že těch „odnášejících si“ studentů je alespoň třetina. Proto pokračuji dál a pracuji na dalším projektovém dni.

Anotace projektu:

V první části jsou dvě aktivity a jedno video. První aktivita, Obrázky a fotografie, sloužící pro vhled do problematiky, spočívá v tom, že si každý student vybere obrázek či fotografii a pak odpovídá na dané otázky (proč si zvolil právě tento obrázek, co je na něm zobrazeno a čím jej zaujal). Poté se studenti pokusí vymyslet název pro svůj obrázek či fotografii. Ve druhé aktivitě, Totalitní věznice a pracovní tábory, je využita metoda skládankového učení. Studenti pracují ve skupinách s texty, jejichž obsahem je popsání některých aspektů života v nacistických a komunistických trestních zařízeních. Ve svých skupinách pak jsou všichni studenti seznámeni s obsahem všech textů. Po krátkém zhodnocení společných znaků totalitních věznic a pracovních táborů následuje práce s otázkami a odpověďmi na toto téma, rozmístěných po třídě.

Ve druhé části je, kromě videa, zastoupena jediná, za to velmi obsáhlá aktivita, Životní úroveň. Tato aktivita je rozdělena do tří částí. V té první se studenti rozdělí na dvě stejně početné skupiny a dostanou pracovní texty (každá skupina má jiný text, týkající se životní úrovně v USA a v Československu na počátku 50. let). Zástupci skupin seznámí ostatní studenty se stručným obsahem a hlavní myšlenkou textu. Poté všichni dohromady stručně formulují, jak se lišila životní úroveň ve zmíněných státech, a snaží se objasnit příčinu rozdílů. Druhá i třetí část jsou zaměřeny „osobně“ – každý student si vybere svou osobu, kterou bude reprezentovat (knihovnice, tajemník OV KSČ, soustružník, učitelka v MŠ atd.) a postupně si vyzkouší, jaké měly tyto konkrétní osoby finanční možnosti v roce 1952 a v roce 1953 (tedy po měnové reformě).

Třetí část se skládá ze dvou videí a dvou aktivit (přičemž jedna z aktivit obsahuje krátké video). TNP využívá metodu tzv. kmene a kořenů, kdy předmětem získávání informací jsou vybrané aspekty týkající se táborů nucených prací. Aktivita Luboš Jednorožec je založena na práci s příběhem člověka. Nejprve se studenti snaží příběh vytvořit (pomocí kartiček, které obdrží), po shlédnutí krátkého videa tento příběh opraví dle skutečnosti.

Poslední část zahrnuje dvě videa, jednu aktivitu a závěr. Aktivita Rozvrácená rodina má za úkol poukázat na zrůdnost komunistického režimu v zacházení k vězněným či zadržovaným ženám a dopad zatčení na jejich blízké. Studenti se rozdělí do tří skupin, přičemž každá skupina má k dispozici jinou výpověď ženy, která prošla komunistickým vězením či pracovním táborem. Po stručném přiblížení obsahu textu si studenti vyberou z textu tři momenty, které znázorní pomocí „živých soch“.

Po dobu projektového dne visí ve třídě doplňující informace ve formě kratších textů a dobové propagandistické plakáty. Každá aktivita je navíc doprovázena patřičným grafickým zobrazením.