Brigáda

  1. O jaké brigádě se mluví v obecním rozhlase?
  2. Vysvětlete, co hlasatel myslí větou „účast je dobrovolná, ale kádrový posudek si každý píše sám“.

Hlášení obecního rozhlasu a paní, která nadává na jeho obsah, mohou být příklady svou různých pohledů na dějiny. Obsah veřejného hlášení odpovídá oficiálním dějinám, ukazuje, jaký měl socialistický život být. Nadávající paní ale ukazuje, že lidé nepřebírají automaticky mocenský tlak svrchu, mohou jej reinterpretovat a vytvářejí si k němu vlastní postoj (i kdyby jen nadáváním). Nespokojená dáma je zřejmě specifický případ, její sousedé jsou všichni na brigádě, kterou ona ignoruje. Obecní brigády představovaly významný fenomén státního socialismu, obyvatelé při nich svépomocí upravovali zeleň, stavěli hřiště, či dokonce školy. V Československu se ale nejednalo o počátky občanské společnosti, režim brigády nařizoval shora a měly vyjadřovat kladný postoj k práci. Opět ale mohly být na lokální úrovni lidmi reinterpretovány, zbaveny ideologie a dnes se na ně vzpomíná jako na přátelská setkání, která vytvářela komunitní společnost, jinak tíhnoucí k preferenci soukromí. Ve vesnici v ukázce ale převládá mocenský aspekt brigád, jsou sice dobrovolné, ale předseda MNV v podstatě otevřeně vyhrožuje, že na účasti závisí kádrový posudek (odkaz na „inaugurační“ projev G. Husáka v roce 1969), který dále rozhodoval o vzdělání dětí nebo kariérním postupu.

Skřivánčí ticho (1989, r. Antonín Máša)

Ústřední postavou filmu režiséra Antonína Máši je asi čtyřicetiletý hudební skladatel a intelektuál, který do současné společnosti příliš nezapadá. Proto se rozhodne vrátit se na rodný venkov, kde hodlá najít „skřivánčí ticho“. Avšak vesnička, ve které chce umělec najít klid a novou sílu, už zdaleka nemá svůj někdejší charakter a tvář.