Bezpečnost a disent

  1. Proč se lidé shromáždili v bytě? Jaké typy lidí vidíme? Jaká zde vládne atmosféra?
  2. Jak se staví policie ke schůzce? Proč její účastníky pronásleduje?
  3. V čem se liší “nezákonné shromáždění” a “nezákonný postup”, který má sledovat celý svět?
  4. Proč je v ukázce tak významné, že se účastníci setkání natáčejí na kameru? Jaké obrazy kamera zachycuje? Znáte nějaké původní záběry či fotografie z prostředí Charty? Porovnejte je s ukázkou. Porovnejte s galerií.

Scéna z filmu Zemský ráj to napohled ukazuje další z fenoménů spojených v období normalizace s tzv. Disentem - bytové semináře.  Po čistkách na vysokých školách a ve výzkumných institucích po nástupu normalizace a poté v roce 1977 zaměřené proti chartistům byl v Československu značně omezen veřejný prostor pro svobodnou intelektuální debatu, od 70. let jej nahrazovaly uzavřené bytové semináře. Jejich účelem nebylo v prvé řadě kritizovat režim a tato setkání si ani nemohla klást za cíl ovlivňovat širší veřejnost. Témata, která se probírala byla často odborná a návštěvníci většinou pocházeli z poměrně uzavřených disidentských kruhů. Politickému režimu však tato setkání vadila už principiálně jako místa intelektuální debaty mimo dohled režimu a jeho instituce.StB tuto činnost monitorovala a snažila se jí zabránit. Scéna je  inspirována reálnou událostí – návštěvou francouzského filozofa Jacquese Derridy v Československu v roce 1981.
Filozof Derrida byl opravdu zadržen kvůli drogám nastrčeným v zavazadlech, na nátlak Francie byl ale rychle propuštěn a v Paříži přivítán jako hrdina. Domácí protagonisté bytových seminářů byli ale dále pronásledováni a jejich činnost potírána až do roku 1989.

Zemský ráj to napohled (2009, r. Irena Pavlásková)

Film Ireny Pavláskové je dalším příspěvkem do série děl snažících se zachytit atmosféru a události 70. let. Příběh je vyprávěn z perspektivy matky dvou dcer, která se setkává s několika muži střetávajícími se s tehdejším režimem. Problematika života v socialistickém Československu je zde nazírána z pohledu kulturních elit (dramatici, režiséři apod.), které svým způsobem čelí tlaku režimu. Postavy disidentů vystupují z politických škatulek díky svému vztahu k ústřední hrdince v podání Vilmy Cibulkové. Autorkou scénáře je Tereza Boučková.