Architektura a převýchova socialistického člověka

Jiří Gočár, Architektura ČSR 7/1959, s. 374

Soudružky a soudruzi,

dovolte mi pohovořit o tom, jak architektura může přispívat k onomu snažení, které je úhelným kamenem tohoto Sjezdu. (…) Jestliže náš Sjezd je mobilisací k nástupu do vítězného boje za myšlení lidí, jestliže kde přehlížíme všechny prostředky, které v kultuře a umění máme v tomto boji k dispozici, je nutno právě otázky všech vlastností výstavby a přestavby našich měst, venkova i průmyslu zdůraznit, protože nejsou zatím vždy správně chápány a domýšleny.

Města i vesnice, v nichž dnes žijeme, vznikala po dlouhou řadu staletí, za různých společenských formací a nesou všechny znaky tohoto vývoje, především hluboké stopy kapitalismu. Třídní antagonismus minulosti se v nich projevuje rozdílnostmi mezi jednotlivými jejich částmi v kvalitě bytů, ve stavu služeb i v celkovém vzhledu. (…) Naše socialistická výstavba tento charakter pochopitelně nemá. (…) Jestliže odstraňujeme ve výstavbě to, co bylo důsledkem nadvlády jedné vykořisťovatelské třídy, či jejích příslušníků, stojí před námi dnes naléhavá otázka úrovně, v níž tuto výstavbu budujeme. (…) Tato úroveň spočívá především v organizaci života, je v pohodlí, které nová sídliště a jeho domy obyvatelům poskytnou, ve službách, které budou zřizovány, ve formách soužití, pro něž budou vytvářeny podmínky. (…) Vytváření životního prostředí úzce souvisí s otázkami ideologickými a je to jeden ze závažných momentů oné převýchovy, o které je náš sjezd. Zde je jedna z cest k boji proti individualismu, zde se mohou vytvářet podněty k rozvoji kolektivnosti v životě.