Adamec v Motorpalu

  1. Jaké mohly být motivace Adamcových návštěv jednotlivých podniků?
  2. Pokuste se zhodnotit vystoupení Adamce a vystoupení dělníka. Kdo vystupuje přesvědčivěji? Proč?
  3. Je oficiálně deklarovaný cíl návštěvy relevantní? Může problém, který je v příspěvku naznačen, vyřešit jednání Adamec – představitelé Motorpalu? Dozvíme se, proč Motorpal nestačí zásobovat vnitřní trh? Jaká může být funkce takto koncipovaného příspěvku?
  4. Pokuste se příspěvek zhodnotit z hlediska míry kritičnosti. Odhadněte míru kritičnosti ve srovnání se 70. lety a se současnou publicistikou.

Ladislav Adamec stoupal v hierarchii komunistické strany už od konce 50. let. V roce 1988 se stal předsedou federální vlády ČSSR, byl i členem ústředního výboru KSČ. KSČ na konci 80. let ztratila svou soudržnost a podobně jako před dvaceti lety se v ní profilovalo množství frakcí, které tentokrát ovšem nebyly diferencovány ideologicky, ale spíše mocensky. Adamec se snažil profilovat jako progresivní komunista nakloněný změnám. Konzervativní stranická centra ovšem jeho pokusy o změny spíše bojkotovala. Podařilo se mu sice zvýšit míru subjektivity a autonomie podniků (zákon o státním podniku č. 88/1988, který je v příspěvku zmiňován), neznamenalo to ovšem zásadní změnu, protože metody kontroly podniků a kritéria hodnocení jejich výkonů zůstávaly stejné (tedy úroveň plnění plánu bez vztahu k aktuálním potřebám, výroba, nikoli umísťování výrobků na trhu). Adamec se také jako jeden z mála představitelů nomenklatury pokoušel o kontaktní politický styl, v němž mu nepochybně byl vzorem Gorbačov. Snažil se svou legitimitu zvýšit setkáváním s veřejností. K tomu přispívala i skutečnost, že vystupoval neokázale, bydlel mezi „obyčejnými“ lidmi na sídlišti a snažil se používat „lidový“ jazyk zbavený ideologického ptydepe. Celé vyznění příspěvku je kritické, ovšem kritika není adresná, je poněkud alibisticky anonymizována. Příspěvek tak ilustruje atmosféru „glasnosti“. Ukázka může dobře posloužit k demonstraci Adamcova politického stylu, kterým chtěl zapůsobit na veřejnost a získat její sympatie. Bodrý tón a neideologický jazyk jej výrazně odlišují od jiných komunistických funkcionářů. V tomto směru je možné srovnat jeho projev např. s projevem Jakeše. Zároveň je ovšem zřejmé, že Adamcovi chybělo charizma „tribuna lidu“. Jeho jistě upřímně míněná snaha „přiblížit“ se „lidu“ působí poněkud křečovitě a šroubovaně. Zajímavý je také pohled na Adamcův dialog s dělníkem. Adamcova promluva působí dosti improvizovaně a chaoticky, ve srovnání s trefnými a strukturovanými poznámkami dělníka. V rámci ukázky lze také hodnotit vyznění celého příspěvku, v němž je obsažena kritika, ovšem kritika limitovaná, zaměřená spíše na nesprávné řízení nežli na strukturální problémy. Kritika nejde do hloubky, není konkrétní, už vůbec se nesnaží o strukturální analýzu. Spíše jde o nesmělý poukaz na to, že něco (co?) není v pořádku

Televizní noviny (ČST, 1970–1989, zpravodajství)

Televizní noviny byly hlavní zpravodajskou relací Československé televize po celé období státního socialismu. Televize byla pod silným ideologickým vlivem KSČ, což se samozřejmě projevovalo i ve zpravodajských reportážích. Zprávy podávaly idealizovaný obraz socialistické společnosti a některým problémům se vůbec nevěnovaly. Televizní noviny však během své existence prošly vývojem, který kopíroval společenské a politické poměry.